Test objektivu Nikkor AF-S 16-85/3,5-5,6G ED DX VR

Zkreslení

Úrovní geometrického zkreslení Nikkor AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR „drží partu“ se základními „zoomy“. Při 16 mm vykazuje poměrně výrazné soudkovité zkreslení. To už na 24 mm přechází v poduškovité zkreslení, které je nejsilnější na „dlouhém konci“, ale v praktickém nasazení většinou nepředstavuje problém. Celkově tedy můžeme potlačení distorze u testovaného objektivu označit jako nadprůměrné.

Vinětace

Metodika: normální vinětaci objektivu můžeme velmi dobře demonstrovat na rovnoměrně nasvíceném „puntíkovaném“ obrazci. Všechny snímky jsou vyfoceny s korekcí expozice 0EV a následně bez jakýchkoliv úprav histogramu převedeny do formátu JPG. V počítači je pak v úrovních nastaven bílý bod na střed snímku, čímž je vinětace ještě zvýrazněna pro pohodlnější srovnávání objektivů mezi sebou. Druhou částí je ověření praktické vinětace (úprava snímků je stejná jako u normální vinětace). Hlavní myšlenkou této metody je skutečnost, že v některých žánrech fotografie (např. krajinářská fotografie) se málokdy obejdeme bez použití obroučkových filtrů (např. CPL), filtrových systémů (např. tolik rozšířený Cokin P-systém) nebo obojího naráz. Obecně platí, že s nasazeným klasickým (ne slim verze!) CPL by objektiv neměl vinětovat, pokud se nepohybuje v ultraširokoúhlých ohniscích. U Cokin P-sytému je hlavním kritériem ohnisková vzdálenost 28 mm (EQ pro kinofilm), od které je Cokin P-systém doporučen. Nasazení CPL spolu s Cokin P-systémem je pak už jen jakousi „bonusovou zkouškou“ schopností testovaného objektivu. Ve všech měřeních je držák Cokin P-systému otočen do své nejchoulostivější polohy a to do náklonu cca 45°.

Testovaný objektiv je svou konstrukcí přizpůsoben pro senzor formátu APS-C, což znamená, že v rovině čipu vykresluje menší kruh než kinofilmové objektivy. To se obecně projevuje zvýšenou úrovní vinětace. Normální vinětace se u Nikkoru AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR může rušivě projevit zejména při odcloněném objektivu a to v celém rozsahu ohniskových vzdáleností. Nejnápadnější je však na 16 mm, kdy k jejímu výraznému potlačení pro reálné nasazení v terénu dochází až po přiclonění nad f5,6 – její projevy však byly naměřeny na všech clonách. Testovaný kus navíc vykazoval slabou vinětaci v levém dolním a pravém horním rohu v některých případech. Ta ovšem nebyla v praktickém použití patrná.

Test praktické vinětace se u Nikkoru AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR neobešel bez potíží. Použití polarizačního filtru je kromě mírného zvýšení úrovně vinětace bezproblémové. To už ovšem neplatí s nasazeným držákem Cokin P-systému. Ten se do záběru může dostat na „širokém konci“. Jeho hodnota 16 mm (EQ 24 mm) ale neodpovídá hraniční hodnotě pro měření s Cokin P-systémem (EQ 28 mm). Na ohnisku cca 18,5 mm (EQ 28 mm) už však držák do záběru „nelezl“. Při současném použití CPL a Cokin P-systému musíte počítat s komplikacemi a to až do ohniskové vzdálenosti cca 24 mm. V konečném součtu můžeme zvládnutí normální i praktické vinětace u Nikkoru AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR ohodnotit jako průměrné.

Ovládání v praxi

Ovladatelnost spolu s pohotovostí patří mezi nejsilnější vlastnosti Nikkoru AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR. V AF režimu pracuje objektiv velmi rychle a tiše. Navíc díky SWM technologii můžeme kdykoliv do procesu ostření zasáhnout manuálně bez toho, abychom museli přepínat do MF módu. Přesnost AF byla ve spojení s tělem Nikon D80 v průběhu celého testu výborná.

U manuálního ostření je rozsah zaostřitelných vzdáleností (0,38 m – ∞) dostatečně „roztažen“ i pro velmi jemnou práci. Jedinou výtku bych měl k relativně malé šíři ostřícího prstence, který by bez pochyby zasloužil více místa. Navíc můžeme využít ukazatel zaostřené vzdálenosti v metrech a ve stopách.

Velmi platnou věcí se v horších světelných podmínkách ukázal zabudovaný stabilizátor obrazu druhé generace (VR II). Jeho účinnost je podle výrobce až 3 expoziční stupně (8× delší čas závěrky). Objektiv nabízí možnost volby dvou režimů – normálního nebo aktivního. Normální mód je vhodný především při „klasickém“ focení nebo při sledování objektu ve vodorovné rovině. Aktivní naopak přichází vhod v situacích, kdy stojíme na nestabilním podkladu (např. fotografie z jedoucího auta aj.). Neexistuje metoda, kterou bychom mohli zcela objektivně posoudit stabilizaci, protože svou roli hraje také zručnost fotografa a jiné faktory. Podle mých zkušeností během testu je výrobcem udávaná účinnost stabilizátoru pravdivá. V praxi bylo možno v ruce udržet (při maximálním soustředění) až 10× delší časy závěrky (běžně 4–8×). VR technologie druhé generace najde své uplatnění hlavně za slabšího osvětlení, kdy díky ní můžeme využít větší hloubku ostrosti (zvýšením clonového čísla) nebo nižší citlivosti ISO pro menší úroveň šumu.

Ostrost v praxi

Na „krátkém konci“ byla v praktickém nasazení středová ostrost už na f3,5 velmi dobrá – v rozích horší. Ke zlepšení kresby okrajových částí snímku došlo – podobně jako v laboratorním testu – až po přiclonění nad f5,6. Od f16 výše se už začala projevovat difrakce, která při f22 již omezuje použití testovaného objektivu.

Při ohniskové vzdálenosti 24 mm je situace také srovnatelná s laboratorními výsledky. Pouze na nejnižších clonách můžeme pozorovat nepatrně horší úroveň ostrosti na okraji záběru. Opět si můžete povšimnout výrazného omezení kresby na nejvyšších clonách.

Na 35 mm potvrdil Nikkor AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR výborný výkon na testovacím obrazci. Celková ostrost je už na „plnou díru“ velmi dobrá až výborná a v rozsahu clon f5,6 – f11 skutečně vynikající, pokud uvážíme, že se jedná o objektiv s proměnlivou ohniskovou vzdáleností.

O ohnisku 50 mm můžeme prohlásit, že dopadlo v reálném nasazení ještě lépe než v laboratoři. Úroveň ostrosti je už od f5,3 až do f11 velmi dobrá až výborná bez výraznějších rozdílů mezi středem a okrajem snímku. Po dalším přiclonění se opět ukazuje difrakce jako limitující fyzikální faktor.

Na 85 mm podal Nikkor AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR v reálném použití podprůměrný výkon. Kresba uprostřed záběru je už na „plnou díru“ velmi dobrá a to až do f11. V rozích ale výrazně ztrácí v celém rozpětí clon. K výraznějšímu zlepšení dochází až po zaclonění na f11. Zároveň si můžete povšimnout výrazné chromatické vady na „dlouhém konci“ u testovaného objektivu.

V konečné bilanci potvrdil Nikkor AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR v praktickém testu ostrosti velmi dobrou reputaci z laboratorního měření. Jako nejsilnější místa se opět ukázala kresba v rozpětí ohniskových vzdáleností 24 – 50 mm a jako slabiny ohniska 85 mm a 16 mm na nejnižších clonách.

Chování v protisvětle

V přímém slunečním protisvětle není chování Nikkoru AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR dobré. Dochází jak k výrazné ztrátě kontrastu a to hlavně v okolí zdroje světla, tak k tvorbě mnoha reflexí. Ty jsou mnohdy natolik výrazné, že jejich případná retuš je velmi obtížná až takřka nemožná.

S nepřímým protisvětlem si už testovaný objektiv poradil o poznání lépe. Kromě malé změny barevného podání nevykazují snímky po osvícení předního členu bez zásahu zdroje světla do záběru žádné vady na kráse. Ztráta kontrastu je zcela nepostřehnutelná.

Někde na pomezí mezi výkony v přímém a nepřímém protisvětle stojí výsledek s pouličním osvětlením při noční fotografii. Ztráta kontrastu je pozorovatelná pouze v blízkosti zdroje světla a také tvorba reflexí je relativně dobře potlačena. Sečteno podtrženo si Nikkor AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR v této části testu vede podprůměrně a to hlavně díky slabému výkonu se sluncem v záběru. Na druhé straně zvládnutí nepřímého protisvětla je výborné.