Sára Saudková
Fotografka Sára Saudková vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od roku 1999 se však věnuje fotografování, vede firmu Saudek.com. a je „Janovou pravou rukou“. Přestože je jako maminka čtyř dětí velice vytížená, již po tři roky držela patronát nad fotografickou soutěží Fotoakademie, která je určena mladým začínajícím fotografům.
V letošním čtvrtém ročníku, který vypukne již v listopadu, bude opět v čele odborné poroty soutěže. Tentokrát se bude soutěžit o fotoaparáty Olympus. Více se dozvíte na serveru fotoakademie.cz.
Dobrý den Sáro, již počtvrté se zúčastníte fotografické
soutěže Fotoakademie jako předsedkyně odborné komise. Jak pohlížíte na
současnou generaci mladých fotografů?
Se skutečným obdivem. Mladí fotografové dávají pojmu „amatérská
fotografie“ velký šmrnc, rozlet a neobyčejnou technickou zdařilost, kvůli
které je třeba ji brát vážně a nenahlížet na ni jako na roztomilou, ale
nevýznamnou zábavu pár mladičkých a nesebevědomých blouznivců…
Co se Vám na nich líbí?
No přece, že se nebojí a nepodléhají, alespoň ti nejlepší, módním
vlivům a zavedeným vzorům. Zkrátka zkoušejí, co se dá a někteří už
mají velmi vyhraněný styl.
V čem jsou jiní? Je na nich poznat, že vyrůstali
v demokracii?
Je na nich vidět, že vyrůstají v kosmopolitním světě, který
v podstatě nezná hranic. O to vyzrálejší musí být jejich tvorba,
protože konkurence je obrovská a dnes fotografuje opravdu kdekdo. Ale obecně,
bez ohledu na dobu, ve které dnešní generace mladých vyrůstá, mě
fascinuje na mládí, jak ryzí a nespoutaný je jejich pohled objektivem
fotoaparátu. Na těch fotografiích je znát mládí autorů – v tom
nejlepším slova smyslu. Mládí vidí svět skrze silné emoce, opravdově,
naplno, teprve s časem se jejich vnímání zjemní, snad i okorá a už
nikdy potom nemůže být tak spontánní a upřímné jako teď, když
jim je
- náct. To je zázrak mládí.
<a class=„js-fancybox“ rel=„article-726“
Nevadí Vám, že upřednostňují digitální fotoaparáty před
„klasikou“?
Ani ne, taková je realita. Důležité je, co chtějí svými fotografiemi
sdělit – na způsobu už tolik nezáleží. To, že jsem já staromil,
který se nepustí klasického aparátu, ještě neznamená, že kopnu do
zadnice každého s digitálem na krku, chi chi.
- Předchozí strana
- 1
- 2
- Další strana