22. FotoVýstava – Jaroslav Malý

Ahoj Jaroslave, ani tentokrát nevynecháme klasický dotazník – kde žiješ, kolik je ti let a čím se živíš?

Ahoj. Žiji v městečku poblíž Prahy, ve městě, kde se stéká tok řeky Labe s Vltavou :-). Je mi 38 let a v současnosti pracuji v Českých přístavech kde provádím kontrolní činnost.

Co tě dovedlo k focení?

Náhoda. Někdo tvrdí, že náhody neexistují a že vše je předem dané. Možná jednou přijdu na to, že to tak je, ale zatím spíš myslím na tu náhodu. Nejdříve jsem se začal věnovat houbám a později z ničeho nic, tak nějak spontánně, jsem si řekl, vždyť já bych mohl ty houby také začít fotit. Pracoval jsem tehdy v jedné nejmenované sázkové kanceláři, kam také docházel jeden fotograf, taková ta dobrá stará škola. Oslovil jsem ho a požádal, jestli by mi neporadil, co si k tomuto focení pořídit. Sice o focení hub téměř nic nevěděl, ale tehdy mi přes bazar pořídil můj první foťáček Chinon CE 4 a mimo to mi dal několik užitečných rad. Já do té doby nevěděl o focení absolutně nic, nikdy mne to nezajímalo a když jsem ten foťák vzal do ruky, viděl jsem v očích mého učitele opravdové zděšení:-)) .

Fotografování hub je dost specifický obor, proč právě houby? 

Ano, máš pravdu, je to velmi specifické. Kdo nikdy houby nefotil, nemůže to nikdy pochopit, ale tak je to samozřejmě také s ostatními obory. Já na houby vždy chodil rád. Už jako malého kluka mne přitahovala příroda a les. Dokonce jsem chodil do lesa sám už v 6 letech. Žil jsem tehdy na jedné vesničce u Havlíčkova Brodu a les měl několik metrů od domova. Na houby mne brával často můj otec, ale omezili jsme se pouze na hřibovité druhy a maximálně na lišky. Zkrátka – jako drtivá většina houbařů.

V roce 1999 jsem v lese objevil zvláštního hřiba, kterého jsem do té doby nikde neviděl a protože jsem věděl o jedné známé, která houby tak nějak zná, vzal jsem ho s sebou, aby mi ho určila. U ní jsem sice nepochodil, ale dala mi kontakt na našeho předního mykologa ing. Jiřího Baiera. Protože jsem měl zrovna cestu do Prahy, řekl jsem si, že se za ním zastavím přímo v mykologické poradně. Vstupem do té místnosti se mi poněkud změnil můj život, ještě ten den mne do svých řad zaregistroval sám pan Smotlacha a já začal pravidelně dojíždět na veškeré přednášky, houby mne maximálně zaujaly a nadchly. To co znám, to jsem se naučil za 9 let. Fotit jsem je začal o rok později, tedy v roce 2000.

V komentářích u fotek jsem nemohl přehlédnout, že toho o houbách hodně víš. Studoval jsi nějaký botanický obor nebo je jsi tak zapáleným fandou? 

Jsem amatér, ale mykologie mne baví a zaměřuji se především na druhy prospěšné lidskému zdraví. To mnoho lidí vůbec netuší a mylně se domnívají, že houby všeobecně lidskému zdraví škodí, jenže ono je to tak nějak napůl. Některé druhy mají úžasnou až neuvěřitelnou moc a dokáží téměř nemožné, hlavně pokud jde o takovou zákeřnou nemoc jako je rakovina.

Od roku 2001 jsem se v podstatě věnoval jen houbám a nedělal nic jiného. Zajímám se o houby všeobecně, ovšem zahrávám si s myšlenkou, že se začnu specializovat na určitý rod, konkrétně na čirůvky. Jsem puntičkář a když něco dělám, chci to dělat pořádně.

Taky rád houbařím, ale některé druhy, které jsem viděl na tvých fotografiích jsem v lese nikdy ani nezahlédnul a to jsem v lese jako tramp skutečně velmi často. Jak to děláš, že nacházíš i málo známé nebo přímo vzácné houby? 

Michale já je také dříve neviděl, jakmile se ale začneš něčemu věnovat, začneš se také jinak dívat. Jenom u nás roste více jak 20 tisíc makromycetů, což jsou houby větší jak 1 centimetr. To jsou ale údaje dle mého názoru ještě dost nepřesné. Musel bych tu být několik dalších životů abych si všechny houby nafotil :-).

Některé houby co jsem prozatím představil ve své galerii jsou dost zvětšené a na samotné fotografii vynikají, jenže ve skutečnosti ve svém přirozeném prostředí splývají a snadno je přehlédneš. Samozřejmě mám také to štěstí, že mne na nějaký zajímavý nález upozorní někdo z kolegů a já potom neváhám a jedu třeba až na Slovensko, abych si ten určitý druh zvěčnil.

A jak postupujes při jejich identifikaci – to taky asi není žádná legrace? 

No to máš tedy svatou pravdu. Bez nadsázky bych řekl, že mám určitý dar a tím je schopnost rozlišování i sebemenších detailů. Musím to zaťukat na dřevo, ale na zrak si zatím vůbec nemůžu stěžovat a protože mne houby baví, dost si pamatuji právě i některé detaily, což dokážu využít ve vhodnou dobu. Dobrý zrak ovšem zdaleka nestačí k tomu aby člověk správně identifikoval druh houby, v mnoha případech se neobejde bez chemických činidel či mikroskopu. Navíc některé houbičky jsou úžasně variabilní! Myslím, že nejvíce člověku dá zkušený mykolog, vycházky s nějakým odborníkem jsou k nezaplacení. K tomu aby se člověk naučil dobře některé druhy identifikovat, k tomu potřebuje praxi a nikoli Internet. Já osobně odsuzuji identifikace na základě porovnávání snímků, které dotyčný nalezne na Internetu nebo v nějakém atlase. Díky těmto postupům je mnoho hub na několika serverech chybně identifikováno.

Ale zpět k focení. Co houby a fototechnika? Jakou výbavu používáš? 

No, tak tohle je na trochu delší odpověď. Abych pravdu řekl, začalo mne focení hodně bavit a když nemohu dva, tři dny někam vyrazit, už mi to dost chybí. Více jak 5 let jsem fotil pouze analogem a z té doby mám doma téměř tisíc diapositivů. Protože jsem později začal dělat přednášky, bránil jsem se přechodu na digitál, neměl jsem totiž dostatek prostředků, abych si k fotoaparátu pořídil navíc dataprojektor s notebookem. Nicméně, když jsem si spočítal, kolik mne měsíčně stojí filmy, vyvolání, rámečky atd., rozhodl jsem se na digitál přeorientovat a jako první jsem si pořídil kompakt Canon PowerShot A95. Mnoho snímků, které zde v galerii mám, pochází právě z této krabičky na mýdlo:-)), musím ovšem podotknout, že to byl nejlepší kompakt, který jsem měl možnost vyzkoušet.

S postupem času jsem začal být náročnější a občas se objevil nějaký zájemce o mé fotografie, přičemž požadoval samozřejmě zpravidla větší rozlišení. Rozhodl jsem se tedy pro zrcadlovku a dlouho zvažoval, kterou si vybrat. Protože jsem si hodně zvyknul na výklopný displej, který je při fotografování hub velmi užitečný, zvítězil Olympus E330. V budoucnu však plánuji změnu.

Jinak používám celou řadu pomůcek. Různé pinzety, jehličky, nůžky, rozprašovač, odrazné a nasvětlovací desky, atd., atd.

Jak jsem již v úvodu psal, focení hub je specifické a já osobně se snažím houby zachytit tak, aby působily co možná nejvěrohodněji. Základem je zachytit co nejvíce rozpoznávacích znaků, povrchovou strukturu plodnic, což souvisí se správným zachycením světla a barevné podání. Někdy je to celkem snadné, jindy pořízení jednoho snímku zabere také déle jak hodinu. Záleží samozřejmě na tom, v jakém prostředí houba vyrůstá. Pokud to jde, snažím se houby fotit přímo v jejich přirozeném prostředí a musím tedy téměř vždy upravit nějakým způsobem jejich okolí. Fotím houby spíše dokumentačním stylem, ale snažím se nezapomínat i na to ostatní a skloubení všeho je opravdu velmi těžké.

Fotek už máš víc jak dost, co takhle nějaká výstava? 

Abych pravdu řekl o nějaké výstavě jsem příliš neuvažoval, sice na výstavách hub vystavuji také své snímky, ale to jsou ještě snímky staršího data, když jsem fotil analogem. Každopádně bych rád udělal nějaký pěkný kalendář s recepty, případně pexeso pro děti. V budoucnu myslím také na atlas a chtěl bych, aby to byl atlas, který by po té fotografické stránce neměl konkurenci. Zatím mi chybí ještě mnoho obyčejných druhů a některé si chci pro změnu nafotit lépe. Rozhodně nikam nespěchám:).

Děkuji ti za poučný rozhovor a do dalšího houbaření i focení ti držím palce

Michal Kupsa

Není zač, i já děkuji
Jarda

Jardovy fotky najdete i v naší FotoGalerii a nebo na jeho stránkách.

Na další straně se můžete podívat na slíbené snímky.