21. FotoVýstava - Petr Tykvart

Dobrý den, Petře. Z Vaší fotogalerie je vidět, že se specializujete hlavně na focení koncertů. Sem tam si odskočíte zvěčnit i něco s přírodní tematikou, ať už krajinu nebo zvířata. Co vám obě tyto trochu rozdílné disciplíny dávají? Jak a kdy jste se vůbec dostal k fotografování? Co vás na „malování světlem“ nejvíc baví?

Dobrý den. Na koncerty se dostanu častěji než do přírody, a když hraje dobrá skupina, tak je to opravdu to nejlepší, co může být. Fotografování přírody a zvířat je pro mě odpočinková, téměř relaxační záležitost. Vyjít si do lesa a zmizet na dohled dnešnímu přetechnizovanému světu, díky kterému bychom ale neměli FotoAparát a já Nikona :o), je jedna z nejkrásnějších věcí. Baví mě experimentovat, nastavovat hodnoty a zkoušet, jak bude snímek nejlépe vypadat. Stále se je co učit a beru to jako perfektní odpočinek. K fotografování jsem se dostal dosti pozdě. Asi před čtyřmi, pěti lety otec koupil první digitální fotoaparát Fuji. Poté, co na něm odešel snímač, jsem začal více a intenzivněji fotografovat s velmi povedeným Panasonicem FZ-5. Do zrcadlovky mě tak trochu nasměroval fotograf a kamarád Jirka Bastyán. Docela paradoxní na tom je, že mi jednou řekl: ,,Petře, stejně si za rok určitě koupíš zrcadlovku,“ a já mu oponoval tím, že jsem naprosto spokojen s FZ-5. Uplynul rok a já si v listopadu 2006 zrcadlovku skutečně zakoupil.

Focení koncertů není úplně nejjednodušší záležitost – málo světla, a to často ještě špatného, skákající dav lidí atd. atd… Jaké rady byste dal člověku, který by chtěl udělat kvalitní fotky své oblíbené kapely a nemá s reportáží tohoto typu příliš zkušeností? Jaký koncert byl pro Vás fotograficky největším zážitkem? Co je pro Vás na „hudebně-reportážní“ fotce to nejdůležitější – na co se zaměřujete v moment, kdy fotíte? 

Takové rady bych potřeboval někdy i já. Nejsem žádný profík, ale určitě doporučuji s opatrností nastavovat ISO a pokud možno pracovat s co nejnižší hodnotou clony (to ale neplatí vždy). Necvakat jednu fotku za druhou, jako třeba já při začátcích, a čekat, že se snad nějaká povede. Snažit se o zajímavou kompozici a počkat si na více světel. Osobně se snažím o kompozici se zajímavými světly a hlavně o výraz muzikanta. Vše tohle ale smaže třeba taková ďáblice Doro Pesch, která není snad ani vteřinu v klidu, a tak vyfotit zajímavý výraz s kompozicí je skoro nemožné. Největší fotografický zážitek jsem měl asi z koncertu švédských Therion, kde jsem si na osvětlení a na pózy účinkujících nemohl stěžovat.

Fotografujete téměř výhradně rock a metal… V čem Vás oslovily tyto ,,tvrdší“ hudební styly? Jak jste se k muzice tohoto druhu vůbec dostal a jak dlouho ji posloucháte? Na Vašem webu www.foto-tykvart.cz máte i dva roky starou kolekci fotek z Finské Rally 2006… Plánujete se dát více do focení automobilových závodů? Také píšete, že je Vaším životním snem podívat se do Norska a Švédska. Proč? Souvisí to nějak významněji i s fotografo­váním? 

Již odmala jsem poslouchal Scorpions, Europe, Queen, Nazareth apod. Taťka pouštěl Deep Purple, Slade, Uriah Heep, a tak bylo nemožné, abych se rocku, v budoucnu pak metalu, vyhnul. K metalu jsem se dostal až někdy v patnácti letech a dodnes mě nepřestal bavit. V současnosti poslouchám nejvíce severské pagan/folk/viking kapely. Například při poslechu finských Moonsorrow někdy zavřu oči a je mi, jako bych byl přímo ve Finsku někde u jezera, či v lese. Taky jsem jim dal nálepku „Soundtrack přírody“. Automobilové závody jsem fotil jen ve Finsku. Důvodem návštěvy nebyla jen rally, ale ta země mě již dlouho dosti lákala svou úchvatnou přírodou. A tak jsem tyto dva faktory spojil a vyrazil. Norsko mě také velice láká přírodou, fjordy a vodopády. Můj zájem o tyto země je určitě ovlivněn i poslechem severských skupin.

Na koncertech, a to především rockových a metalových, asi není nouze o zážitky všeho druhu… Měl byste pro naše čtenáře nějakou zajímavou historku? 

Na podobných akcích není o zábavné historky nouze. Vzpomínám si třeba na to, jak se asi před třemi lety na Basinfirefestu ve Spáleném Poříčí, kdy pršelo celé dva dny, do sebe pustili dva napití kamarádi. Bahenní rvačka začala přímo přede mnou. V té době jsem měl ještě kompakt Panasonic FZ-5 a vše zaznamenal do videosekvence :o).

Na jaký fotoaparát fotíte, jaké používáte objektivy? Pevná skla, či zoomy? Jaká ohniska? Ostříte raději manuálně nebo přes AF? Jste se svou aktuální fotovýbavou spokojen, nebo ji plánujete ještě výhledově rozšířit? 

Fotím s Nikonem D80 a používám univerzální Nikkor 18–200/3,5–5,6, Nikkor 18–70/3,5–4,5, perfektní Nikkor 50/1,8 a nově Sigmu 24–70/2,8. Pevné sklo používám hlavně na portréty a občas na koncertech. Nikkor 18–200 používám například na výletech, kde nechci vláčet několik kilo na zádech. A Sigmu 24–70 hlavně na koncerty i portréty. Na 75% používám AF, případně ručně doostřím. MF používám spíš jen při nočním a makro fotografování. S výbavou jsem spokojen, ale nejspíše prodám Nikkor 18–70 a před plánovanou dovolenou v Norsku pořídím Sigmu 10–20.

Máte na kontě nejen spoustu koncertních reportáží, ale mimo jiné také obal druhého řadového alba české rock-metalové skupiny Dark Angels… Nakolik jste při tom využil své dosavadní fotografické zkušenosti? Jak jste se k této příležitosti dostal? Inspiroval jste se obalem nějaké kapely, nebo jste spíše experimentoval? Co zpětná vazba od skupiny, líbila se jí Vaše práce? Co byste poradil fotografovi, který chce zkusit něco podobného – na co si dát pozor? Jaký rozdíl je pro Vás mezi fotoreportáží koncertu a fotografováním obalu desky? 

Vlastně i obal prvního alba jsem vymyslel a nafotil já, ale tím bych se moc nechlubil. Po těch letech mi už přijde dosti amatérský, ale byla to pro mě nová a zajímavá zkušenost. Myšlenku, co by měl přibližně obsahovat obal druhého alba, měla má přítelkyně a zároveň zpěvačka a klávesistka Dark Angels Lucie Avramová. Kompozici jsem dlouho nosil v hlavě, ale po příchodu na místo focení se potok kroutil jinak než v mých myšlenkách. Následoval odjezd domů pro gumačky, bez kterých bych fotografování asi nepřežil :o) Kompozice se mi stále moc nezdála, ale Lucce už byla docela zima, a tak jsem pomalu začal balit. Pak mě ale napadlo zkusit nafotografovat aktérku mírně rozmazanou, a tak se nakonec použila na obal až snad úplně poslední fotografie. Reakce skupiny byla úžasná, prý jsem plán splnil na 200% :o). Co poradit? Experimentovat, zkoušet, nevzdávat se a být teple oblečen. Bez tohoto by obal, jak se nakonec ukázalo, nikdy nevznikl. Koncerty jsou podle mě snazší, je tam skoro vše dané. Světla, scéna i aktéři se často opakují. Fotografování obalu v přírodě je dosti o náhodě, záleží na tom, zda bude svítit slunce, jestli nebude veliká zima a hlavně, zda bude člověk ve správný čas na správném místě.

A Vaše plány do budoucna na poli fotografie, popřípadě i mimo ně? 

Plány? Navštívit letos Norsko a Švédsko, chodit na koncerty, užívat si fotografování, hudby a jistě zůstat ve službách Dark Angels. Kdyby měl o mé služby zájem i někdo jiný, určitě se bránit nebudu.

Na závěr bych se rád zeptal, zda na naší FotoGalerii postrádáte nějaká vylepšení a co byste našim čtenářům při fotografování doporučil nebo popřál. 

S Fotoaparátem jsem naprosto spokojen a jsem rád, že zde mohu vystavovat a nechat si hodnotit mé fotografie. Člověk se pak dost poučí, nebo dozví něco nového. Co asi trochu postrádám, je větší počet recenzí objektivů. Čtenářům bych určitě doporučil necvakat, ale každou fotografii zvážit, jako kdyby se fotografovalo na kinofilm. Objektiv s pevným ohniskem je velmi dobrý na experimentování s kompozicí a mám s ním osobně lepší výsledky než se zoomem. To je asi moje poslední rada, ale každý má jistě svůj styl, tak ať se ho drží a zdokonaluje se, jak jen může. Přeji mnoho fotografických úspěchů a zážitků. A hlavně dobré světlo, to je nepostradatelné.

Děkujeme Petru Tykvartovi za rozhovor. Jeho další fotografie můžete vidět ve FotoGalerii. Přejeme hodně úspěchů při dalším focení a hlavně radosti z tvorby.

A nyní se podívejme na výběr snímků, které nám Petr Tykvart připravil: