Bitva objektivů 70-200 mm – Canon vs. Sigma

Chování v protisvětle

Při fotografování v protisvětle jsem se u testovaných objektivů zaměřil na tři základní situace, se kterými se můžeme v terénu setkat – přímé protisvětlo, nepřímé protisvětlo a fotografie nočního města s pouličním osvětlením. Hned první situace je pro objektivy zpravidla nejtěžší. Bohužel v přímém slunečním protisvětle je chování Canonu i Sigmy velmi špatné. Dochází k tvorbě velkých reflexí, které je prakticky nemožné vyretušovat. Také ztráta kontrastu je velmi výrazná, přičemž situace u Canonu je ještě horší než u Sigmy. Na druhé straně je nutno dodat, že k situaci, kdy je slunce přímo v záběru, dochází v rozsahu ohniskových vzdáleností 70–200 mm (EQ 112 – 320 mm) jen zřídka – na rozdíl od následujících případů.

Nepřímému protisvětlu (na přední člen dopadají paprsky, ale zdroj světla je mimo záběr), se ve většině případů ubráníme používáním sluneční clony, která je standardní součástí balení obou objektivů. Ta je ale u zoomů konstruována pro nejkratší ohniskovou vzdálenost (kvůli případné vinětaci) a díky tomu může být na delších ohniscích neúčinná. Na přiloženém obrázku si můžete prohlédnout, jak se s nepřímým protisvětlem vyrovnávají oba „rivalové“. Je vidět, že rozdíly jsou už mnohem méně zřetelné než u přímého protisvětla. Při pozornějším pohledu se ukazuje, že přenos kontrastu je u Sigmy lepší než u Canonu a to jak s osvíceným, tak s neosvíceným předním členem.

Při fotografování nočního města s pouličním osvětlením byla situace podobná jako u přímého protisvětla. Podmínky byly navíc ztíženy lehkým oparem ve vzduchu, který kladl vysoké nároky na přenos kontrastu. U obou objektivů dochází k tvorbě malých reflexí, ale u Sigmy ve výrazně menším počtu než u Canonu. Sigma má také citelně lepší přenos kontrastu (fotografie v plném rozlišení si můžete stáhnout níže). V konečné bilanci není chování v protisvětle ani jednoho ze zástupců bezchybné, nicméně jasným vítězem stává Sigma, která nechává Canon za sebou rozdílem třídy.

Bokeh

Výrazem bokeh se označují estetické kvality částí snímku, nacházejících se mimo hloubku ostrosti (DOF). Vzhled a tvar rozptylových kroužků (míst, do nichž se zobrazí nezaostřený bod) ovlivňuje velké množství faktorů, mimo jiné konstrukce objektivu, tvar a počet lamel clony a nastavené zaclonění. Za příjemně působící jsou obvykle považovány rovnoměrně osvětlené rozptylové kroužky s neostrými okraji („krémový bokeh“), rušivě naopak působí ostře ohraničené mnohoúhelníky, které vznikají při výraznějším zaclonění, má-li clona v objektivu malý počet lamel – tento efekt do jisté míry omezuje použití zakřivených lamel. Samotná velikost otvoru clony samozřejmě ovlivňuje i hloubku ostrosti, takže čím menší clonu použijeme, tím jsou rozptylové kroužky větší.

Na přiložených obrázcích si můžete prohlédnout, jak testované objektivy podávají oblasti mimo DOF (před i za) včetně 100% výřezů. Při f2,8 mají rozptylové kroužky příjemný kruhový tvar s neostrým okrajem. Po přiclonění už není situace tak vyrovnaná. Zatímco Sigma si ponechává velmi dobrý vzhled rozptylových kroužků až do clony f5,6, u Canonu vidíme jasné náznaky osmiúhelníků (podle počtu lamel clony) již na f4. Od f8 výše se rozdíly stírají a jsou jen těžko postřehnutelné. Potěšitelné u obou zástupců je, že ani na nejvyšších clonách nemají rozptylové kroužky „agresivní“ ostrý vzhled. Vysokou kvalitu bokehu v praxi využijeme hlavně na nejnižších clonách (cca f2,8 – f8). Zde se jako lepší kandidát osvědčila Sigma díky velmi dobrému vzhledu rozptylových kroužků, zatímco Canon má problémy s jejich tvarem už po malém zaclonění. Obecně by se kvalita bokehu u Canonu dala označit za dobrou – u Sigmy za velmi dobrou.

Srovnávací snímky

Níže si můžete stáhnout 15 obrázků, z nichž každý obsahuje dvě identické fotografie (ohnisková vzdálenost, čas, clona, místo zaostření a citlivost ISO) v plném rozlišení, z nichž jedna je pořízena Canonem a druhá Sigmou. Při převodu z RAW do JPG formátu v programu Digital Photo Professional 3.2 bylo provedeno pouze vyvážení bílé a minimální doostření (úroveň 2 z 10). Poté byly fotografie komprimovány na takovou úroveň, aby nebyl poznat rozdíl mezi originálem a komprimovaným snímkem.

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/60 s
clona: f4
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 70 mm (EQ 112 mm)
komentář: výborná ostrost u obou zástupců; velmi dobrý bokeh u Sigmy – u Canonu místy problém s tvarem rozptylových kroužků

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 0,5 s
clona: f18
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 70 mm (EQ 112 mm)
komentář: relativně měkčí kresba vlivem difrakce u Canonu i Sigmy; u Sigmy lepší přenos kontrastu v plošném protisvětle; u Canonu lehce viditelná chromatická aberace

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/125 s
clona: f3,5
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 200 mm (EQ 320 mm)
komentář: velmi dobrá ostrost a bokeh u obou objektivů; větší rozsah chromatické vady u Sigmy

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/40 s
clona: f5,6
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 120 mm (EQ 192 mm)
komentář: vynikající ostrost u Sigmy (u Canonu velmi dobrá); velmi dobrý bokeh u obou zástupců

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/15 s
clona: f8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 120 mm (EQ 192 mm)
komentář: velmi dobrá až výborná okrajová ostrost u obou zástupců (u Canonu relativně měkčí v pravém horním rohu)