FotoAparát.cz - rádce fotografa

Přinášíme slíbený test objektivu Canon EF 135/2L USM na těle Canon EOS 5D, tedy o formátu senzoru plného kinofilmového políčka, pro který je konstruován. Jak to celé dopadlo, uvidíte v následujícím testu!

Protože o Canonu EF 135/2L USM bylo již mnoho věcí napsáno v minulém testu a mnoho z nich by se zbytečně opakovalo, zmíníme se v tomto článku jen o těch, na které má přímý vliv použití těla fotoaparátu o velikosti snímače 36 x 24 mm.

Rozlišení objektivu – MTF 50 v LW/PH

Metodika: jde o laboratorní měření, kterým zjišťujeme rozlišovací schopnost objektivu. Spočívá ve vyfocení speciálního obrazce při rovnoměrném osvětlení. Snímky jsou pak následně zpracovány v počítači a míra rozlišení je uvedena v jednotkách LW/PH neboli „Line Widths per Picture Height“. Číslo tedy udává počet horizontálních čar, které je ještě objektiv schopen vykreslit. Všechny fotografie jsou z formátu RAW převedeny v programu Digital Photo Professional 2.1 a to pouze s minimálním softwarovým doostřením (úroveň 2 z 10). Při vyšší intenzitě doostření by sice bylo dosaženo lepších výsledků, ale zároveň by se rozdíly stávaly méně viditelnými a to rozhodně není pro případné porovnávání objektivů vhodné. Maximální hodnota pro Canon EOS 5D (12,8 Mpx) je přibližně 2600 LW/PH. Jde ale o jakousi „metu snů“, které prakticky žádný objektiv (pokud budeme brát průměr rozlišovací schopnosti uprostřed a na okraji snímku) nemůže dosáhnout a pokud ano, jedná se o objektiv, který je daným rozlišením omezen. Obecně nad 2000 LW/PH považuji výsledky za velmi dobré a nad 2250 LW/PH za vynikající. Více o této metodě si můžete přečíst na stránkách výrobce softwaru www.imatest.com.

Zatímco na formátu čipu APS-C si z obrazu vytvářeného kinofilmovým objektivem „vyřízneme“ lepší středovou část, u FF DSLR takovou možnost nemáme. To se zpravidla projeví vyšší ztrátou ostrosti s měrem k okraji snímku. Canon EF 135/2L USM potvrdil skvělou pověst z předešlé recenze a znovu zaútočil na mety nejvyšší. Na „plné díře“ podává velmi dobrý až vynikající výkon. Po dalším přiclonění až do f8 je kresba na vynikající úrovni. Poté se opět začíná projevovat difrakce, ale oproti Canonu EOS 350D (vlivem fyzicky větších pixelů čipu Canonu EOS 5D) se rozlišení objektivu udržuje na velmi dobré úrovni až po f22. Po maximálním zaclonění (f32) je kresba znovu citelně měkčí a pro velmi náročné použití nevhodná. Rozdíly mezi středem a okrajem snímku se díky většímu senzoru prohloubily, ale i tak jsou pro lidské oko takřka nepostřehnutelné.

Chromatická aberace

Metodika: chromatická aberace je další věc, kterou můžeme přesně změřit na stejném obrazci jako hodnoty rozlišení v LW/PH. Obecně platí, že pokud je menší než 0,5 px, nepředstavuje většinou žádný problém. V rozsahu 0,5 - 1 px ji nevidíme, pokud ji nehledáme. Pokud překročí velikost 1 px, stává se již velkým problémem, protože je jasně viditelná a nad 2 px se už jedná o velmi špatný, ne-li katastrofální, výsledek. Jelikož bývá chromatická aberace problémem hlavně na okrajích snímku, zaměřil jsem se pouze na tuto část. Je nutné si ale uvědomit, že testovací obrazec není focen v nijak extrémních světelných podmínkách a proto může být chromatická aberace v závislosti na světelných podmínkách v terénu mnohem větší.

Větší jednotlivé pixely snímacího čipu mají pozitivní vliv i na rozsah chromatické aberace. Canon EF 135/2L USM podal v laboratorním testu excelentní výkon. Vada nejenže nikdy nepřekročila hranici 0,5 px, ale navíc se na všech clonách pohybovala kolem vynikající hodnoty 0,2 px. Na druhé straně se při nasazení v terénu opět ukázalo, že na extrémních světelných přechodech se jí úplně nevyhneme (viz. ukázkové snímky).

Zkreslení

Zkreslení Canonu EF 135/2L USM na větším formátu senzoru již není zcela nulové. Projevuje se velmi mírné poduškovité zkreslení, které je ovšem natolik nevýrazné, že při reálném fotografování nepředstavuje vážnější problém.

Vinětace

Metodika: normální vinětaci objektivu můžeme velmi dobře demonstrovat na rovnoměrně nasvíceném „puntíkovaném“ obrazci. Všechny snímky jsou vyfoceny s korekcí expozice 0EV a následně bez jakýchkoliv úprav histogramu převedeny do formátu JPG. V počítači je pak v úrovních nastaven bílý bod na střed snímku, čímž je vinětace ještě zvýrazněna pro pohodlnější srovnávání objektivů mezi sebou. Druhou částí je ověření praktické vinětace (úprava snímků je stejná jako u normální vinětace). Hlavní myšlenkou této metody je skutečnost, že v některých žánrech fotografie (např. krajinářská fotografie) se málokdy obejdeme bez použití obroučkových filtrů (např. CPL), filtrových systémů (např. tolik rozšířený Cokin P-systém) nebo obojího naráz. Obecně platí, že s nasazeným klasickým CPL by objektiv neměl vinětovat i pokud se nepohybuje v ultraširokoúhlých ohniscích. U Cokin P-sytému je hlavním kritériem ohnisková vzdálenost 28 mm (EQ pro kinofilm), od které je Cokin P-systém doporučen. Nasazení CPL spolu s Cokin P-systémem je pak už jen jakousi „bonusovou zkouškou“ schopností testovaného objektivu. Ve všech měřeních je držák Cokin P-systému otočen do své nejchoulostivější polohy a to do náklonu cca 45°.

Vinětace je další z vlastností, u kterých dochází po přechodu na větší formát čipu ke zhoršení. Tento fakt se projevil i u testovaného objektivu. Především došlo k nápadnému zvýšení úrovně vinětace na f2, kdy už tento jev působí rušivě (hlavně na jednolitých plochách). Mírná, avšak v praktickém použití nepostřehnutelná, vinětace se projevuje i po zaclonění na f2,8. Na dalších clonách je už vinětace plně pod kontrolou.

V testu praktické vinětace se opakovala situace z APS-C testu. Došlo pouze k nepatrnému zvýšení úrovně vinětace, ale v žádném případě se obroučka nebo držák filtrů nedostaly do záběru. Celkově podal Canon EF 135/2L USM v laboratorním testu vinětace dobrý výkon.

Ostrost v praxi

V reálném nasazení podával testovaný objektiv výsledky více méně shodné s laboratorním měřením. Už na „plnou díru“ je kresba výborná a po přiclonění dosahuje skutečně vynikající úrovně. Na vyšších clonách (nad f8) už dochází k mírnému poklesu ostrosti vlivem difrakce, přičemž na f22 je už kresba relativně měkčí. Při maximálním zaclonění (f32) je ostrost pro náročné použití (stejně jako u Canonu EOS 350D) nevhodná.

Chování v protisvětle

Protisvětlo se znovu ukázalo jako velká slabina Canonu EF 135/2L USM. V silném slunečním protisvětle se opět tvoří extrémně výrazný závoj přes celý snímek. Navíc (pro FF test byl na testovací snímky používán z provozních důvodů jiný kus objektivu) dochází k tvorbě výrazných reflexů. Se snižující se intenzitou světla (např. při fotografii nočního města – fotografii si v ukázkových snímcích můžete stáhnout v plném rozlišení) se závoj vytrácí, ale přesto dochází k tvorbě poměrně výrazných „prasátek“, které může být velký problém vyretušovat.

Bokeh

Výrazem bokeh se označují estetické kvality částí snímku, nacházejících se mimo hloubku ostrosti (DOF). Vzhled a tvar rozptylových kroužků (míst, do nichž se zobrazí nezaostřený bod) ovlivňuje velké množství faktorů, mimo jiné konstrukce objektivu, tvar a počet lamel clony a nastavené zaclonění. Za příjemně působící jsou obvykle považovány rovnoměrně osvětlené rozptylové kroužky s neostrými okraji ("krémový bokeh"), rušivě naopak působí ostře ohraničené mnohoúhelníky, které vznikají při výraznějším zaclonění, má-li clona v objektivu malý počet lamel – tento efekt do jisté míry omezuje použití zakřivených lamel. Samotná velikost otvoru clony samozřejmě ovlivňuje i hloubku ostrosti, takže čím menší clonu použijeme, tím jsou rozptylové kroužky větší.

I v testu bokehu se prakticky opakoval výsledek z předešlé recenze. Zobrazení oblastí mimo hloubku ostrosti je na velmi slušné úrovni. Navíc (což je pro mnohé žánry výhodou) můžeme díky absenci crop-factoru při stejném úhlu záběru využít menší hloubky ostrosti. Nicméně i zde má bokeh své rezervy (vzhledem k cenové třídě) a to projevy „nekruhové“ clony (tvorba osmiúhelníků) spolu s občasnými příliš ostrými okraji rozptylových kroužků za hloubkou ostrosti. Další fotografie s využitím hloubky ostrosti si můžete stáhnout v plném rozlišení v ukázkových snímcích.

Ukázkové snímky

Všechny snímky jsou k dispozici v plném rozlišení ke stažení. Při převodu z RAW do JPG formátu v programu Digital Photo Professional 2.1 bylo provedeno pouze vyvážení bílé a minimální doostření (úroveň 2 z 10). Poté byly fotografie komprimovány na takovou úroveň, aby nebyl poznat rozdíl mezi originálem a komprimovaným snímkem.

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/500 s
clona: f11
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/100 s
clona: f20
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/500 s
clona: f5
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/125 s
clona: f11
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/200 s
clona: f6,3
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 25 s
clona: f20
ISO: 320
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/400 s
clona: f4
ISO: 1250
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/200 s
clona: f4
ISO: 1000
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/1600 s
clona: f2
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/500 s
clona: f4
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/1250 s
clona: f2
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/1000 s
clona: f3,2
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/1600 s
clona: f5,6
ISO: 160
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/125 s
clona: f18
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/125 s
clona: f20
ISO: 160
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/1600 s
clona: f5,6
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/500 s
clona: f9
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/1000 s
clona: f5,6
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/2500 s
clona: f2,8
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 135 mm

fotoaparát: Canon EOS 5D
čas: 1/800 s
clona: f2
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm

Shrnutí a závěr

Přechod ze snímače velikosti APS-C na čip plné velikosti kinofilmového políčka byl pro Canon EF 135/2L USM zároveň výhodou i nevýhodou. Pojďme si tedy udělat malý přehled.
V ostrosti potvrdil testovaný objektiv vysoké kvality, když nedošlo k významnější ztrátě kresby na okraji snímku oproti APS-C formátu. Naopak příjemným překvapením se stala lepší úroveň ostrosti na vysokých clonách stejně jako citelně lepší výsledky laboratorního testu chromatické aberace. U zkreslení sice došlo k mírnému zhoršení, ale pro reálné focení v terénu je i nadále nepostřehnutelné. Co se týče vinětace, byl přechod na čip velikosti 36 x 24 mm citelný. Především na f2 se už stává vinětace na jednolitých plochách rušivou. Praktická vinětace pak nepředstavuje žádný problém. Protisvětlo se znovu ukázalo jako výrazná slabina Canonu EF 135/2L USM. U testovaného kusu (jiný než při APS-C testu) navíc docházelo kromě tvorby výrazného závoje i k výskytu nepříjemných reflexů. Kvalita bokehu je pak opět na velmi dobré úrovni, ale vzhledem k cenové hladině objektivu má drobné rezervy.
Sečteno podtrženo Canon EF 135/2L USM ukázal, že i ve spojení s Canonem EOS 5D dokáže podat velmi dobré až vynikající výsledky ve většině testovaných vlastností, ale zároveň potvrdil svou největší slabinu. Pokud tedy vyžadujete především výbornou obrazovou kvalitu a dokážete přijmout špatné chovaní v protisvětle, je testovaný objektiv určen právě vám a relativně vysoké ceny (cca 30 000 korun v internetových obchodech) nebudete litovat.
Závěrem bych chtěl poděkovat českému zastoupení firmy Canon (www.canon.cz) za zapůjčení objektivu spolu s profesionální digitální zrcadlovkou Canon EOS 5D k redakčnímu testu a také paní Libuši Medřické za zapůjčení polarizačního filtru pro test praktické vinětace.