14. FotoVýstava - Karel Vojkovský

Ahoj Karle, úvodem nemohu vynechat tradiční osobní dotazník. Řekni nám prosím něco o sobě, kde žiješ, kolik je ti let, čím se živíš a jaké máš koníčky…

Narodil jsem se ve Frýdku-Místku, před čtvrt stoletím. Nejsem panelákové dítě, vyrůstal jsem v nedaleké obci Sviadnov. Jsem člověk, který rád naslouchá lidem, má rád přírodu, chodí s otevřenýma očima a dívá se kolem sebe. Vystudoval jsem SPŠ (střední průmyslovou školu, obor: strojírenství) ve Frýdku-Místku, v současné době studuji posledním rokem inženýrské studium na ČVUT v Praze, fakultu strojní, ústav strojírenské technologie, skupina povrchové úpravy. Z toho vyplývá, že žiji v Praze, a to už 6 let. Živím se čím se dá, od různých projektů, přes konstruktéra, až po focení pro firmy. A občas prodám nějakou svou fotku (usměv). Divil by ses, ale mými koníčky je focení, vaření a manuální zručnost (od 6 let jsem strojař, po tátovi, a to mi zůstalo až dodnes…).

Co tě k focení vlastně přivedlo a co tomu předcházelo? 

No, já bych věřil i na osud… Cesta k focení byla dlouhá, odstartoval jsem ji v záři 2005. Každým rokem, co jsem byl na škole, jsem se snažil dělat různé projekty. Jedním z nejvýznamnějších projektů byl projekt KPcool – vývoj vodního chlazení pro výkonné sestavy PC , který jsme společně s dnes už Ing. Jiřím Janžurou vytvořili. Využili jsme naše zkušenosti, vědomosti a pustili se do toho… Zaplnili jsme tak díru na počítačovém trhu. Když jsme po pár letech tento projekt úspěšně ukončili, řekl si: „Tak co budu dělat teď?“. Začal jsem se pomalu zajímat o fotografii, začal jsem vzhlížet k mnoha autorům a číst knihy. V současnosti jsou ti, ke kterým jsem vzhlížel, mými dobrými přáteli a jsem rád, že jsem se vydal touto cestou. Ale hlavně za mé focení může to, že jsem vždy chtěl zachytit svým citem obraz, který vidím.

Když tak koukám na tvé fotografie, tak poslední dobou převažuje akt, proč právě tento obor? 

Formulovat tuto odpověď asi nebude tak snadné, ale pojďme najít odpověď. Ateliérové tvorbě jsem se začal věnovat v záři roku 2006 a aktu o pár měsíců později. Tomu předcházel rok ve fotografii, kde jsem procházel všechny kategorie, abych poznal jejich zákoutí a vyzkoušel, jak uplatním svůj cit pro danou kategorii. Od focení portrétů jsem se dostal až k aktům, které fotím dnes. Zjistil jsem, že mě nejvíce baví práce s lidmi. Ale vždy se rád připojím k fotografovi, který fotí jinou kategorii, a něco se vždy přiučím. Je to pro mě příjemné odreagování. To máte jako v životě, všichni nemůžou být výborní ve všem…

Akt je velmi populární a k fotografii patří od jejího vzniku. Myslíš, že se v tomto oboru dá přesto objevit ještě něco nového? 

Objevit se dá mnoho. Otázkou je, zda-li jde hranice posunout. Např. v kategorii progresivního aktu, pokud chce člověk něčeho dosáhnout, musí nejprve nalézt vlastní hranice a hranice svého modelu. Dále musí zapojit svůj cit a tvořit podle něho a řídit se jim. Asi to jde ale i naučit. Jednou mi totiž „malý fotograf s velkým F“ řekl: „Foť, foť, foť a dostane se ti to do krve“. Prostě praxe je nejlepší učitel…

Máš nějaký vzor?

Mám rád kvalitně odvedenou práci a hlavně fotografy, kteří fotí citem a jejich fotografie majíc formu a obsah. Moji oblíbení zahraniční autoři jsou: Igor Amelkovich, Andreas H. Bitesnich, Andrej Dragan, Sascha Hüttenhain, Janosch Simon a Pawel Dzik. Oblíbených českých autorů mám spoustu. Ty zde ale nebudu jmenovat, protože bych ještě na někoho mohl zapomenout (úsměv). Ale zdravím je všechny.

Akt je také poměrně technicky náročný obor, čím vlastně fotíš a proč? 

Od začátku fotím digitální zrcadlovkou Nikon D70. V poslední době fotím také občas D200. Preferuji pevná skla Nikkor 35/2, 50/1,8 a 85/1,8 a také občas použiji 18–70DX. Dále používám blesk SB-800, filtry B&W a Cokin systém. K tomu patří stativ Velbon Ultra LUXi F + hromada dalších věc. To všechno je zabaleno ve fotobaťohu CompuRover AW. Svůj foťák beru pouze jako nástroj tvorby. V začátcích jsem svítit s halogeny + deštníky, ale teď v ateliéru používám zábleskové generátory COMPACTRON 600Ws, softboxy, klapky, talíře, odrazové desky, pozadí a vše, co už k ateliéru patří. Samozřejmě spoustu dalších věcí, ale nemůžu přece vykecat vše (úsměv). Málem bych zapomněl na ten metr knih o fotografii, který mi zabírá místo v knihovně. Převážnou část tvoří naučné knihy, a potom díla a publikace mých oblíbených autorů, protože to nejlepší najdete v knihách…

Předáváš své vědomosti a zkušenosti dále?

Ano, před nedávnem si mě pozvali jako lektora na 13 dílný workshop zaměřený na fotografii. Byl jsem rád, protože jsem mohl své zkušenosti předat dál a vzpomenout si, jaké byly mé začátky. Ale samozřejmě se na mě také obracejí různí lidé zajímající se o fotografii s prosbou o rady, např.: co jsem kde použil, koho jsem čím natřel, jak jsem co nasvítil, kde sháním modely… tak se jim snaží odpovědět, ale samozřejmě, že některé vychytávky si nechávám jen pro sebe (úsměv).

Nedávno jsem se doslechl, že jste se dokonce s několika kolegy a kolegyněmi z FotoGalerie spojili k realizaci několika fotografických akcí. Jseš členem nějakého fotografického klubu? 

Kolegyně a soudružky do toho netahej (smích). Mnozí si asi všimli, že jsou zde dva fotografové, kteří tvoří nezávisle na sobě, ale přesto jde o obdobnou tvorbu – jsme dobrými přáteli a poznali jsme se díky FA. Možná, že právě jedním z těchto důvodů je plánovaná společná výstava velkoformátových fotografií na plátně. Pokud jste uhodli, že osobou zde zmiňovanou je Tomáš TRMAN Rücker, tak jste hádali správně. Doufejme, že plánované výstavy se dočkáme už tento rok. To se vše dozvíte včas… Ano, jsem členem České federace fotografického umění (ČFFU), vidím zde zájem a potenciál hlavně do budoucna.

To je skvělé, chystáte i něco do budoucna?

Určitě chystáme, ale to vše ukáže až čas, protože naše cíle jsou zatím v nedohlednu. Nápadů je spousta a snad nás to nepřestane bavit (smích). Ale někdy máme chvíle, při kterých bychom nejraději vyhodili foťáky z okna (smích).

A co tvoje samostatná budoucnost, co chystáš v nejbližších měsících či letech? 

Neodpustím si poděkovat hlavě mojí přítelkyni, která je mi velikou oporou v mém životě a naplňuje mě štěstím už 8 let (no, musím se taky dohrabat a okroužkovat nás). Velký dík za podporu také patří všem přátelům, mým rodičům a mému asistentovi Honzovi Piroutkovi za pomoc při focení. Nejhlubší poklona patří ovšem mým modelům za to, že společně posouváme naše vlastní hranice. Ale nyní je mým privilegiem dodělat poslední rok na škole a diplomku (sice mi došla šťáva, ale ještě jsem vyhrabal rezervu). Můj další cíl je, aby vyšla výstava podle plánu (snad seženeme sponzory), vytvoření nových sérii progresivního aktu v prostředí a rekvizit INDUSTRIAL a HOSPITAL, pokračovat dále a dělat kroky vpřed. Můj největší sen je, kdybych za pár let vydal knihu. Jak říkám, nápadů je spousta, a tak mám stále co dělat. Když v něco věříte a máte cíl, tak ho dosáhnete. Dále zdravím všechny fotografy, které mám jako přátele. Oni vědí, o kterých mluvím… Díky Michale za rozhovor pro server Fotoaparat.cz, kde jsem vyrostl (úsměv). Také přeji fotografům a redakci Fotoaparat.cz hodně úspěchů do dalších let.

Moc ti děkuji za rozhovor a zajímavé informace, do další tvorby ti držím palec a přeji jak ty říkáš přesné světlo. 

Michal Kupsa

A my se nyní pojďme podívat na výběr Karlových fotografií z jeho nové tvorby roku 2007 (neuvěřitelné, že jeho akty, co zde uvidíte, vznikly za pouhé čtvero focení v ateliéru!).