FotoAparát.cz

Přinášíme další pokračování seriálu o tvorbě vlastních černobílých fotografií. Tentokrát jsou tématem zvětšováky a praktické rady pro zřízení fotokomory. Jsem zvědav, zda nás černokomorníků bude někdy zase více, či jsme druh na vymření...

Základní popis zvětšováků MEOPTA a objektivů k nim

Účelem dnešního dílu není opisování sekce Historie z firemního webu Meopty (www.meopta.cz) kde najdete velmi kvalitně zpracovanou historii všech zvětšováků, ale spíše pokus o zamyšlení se nad tím, co už nebrat a co nám naopak skvěle poslouží. Samozřejmě zvětšováky nedělá jen Meopta, ale např. německý DURST a jiní. Zahraniční stroje jsou v našich zeměpisných šířkách však spíše popelkou, domácí produkce vede.

Je proto velice pravděpodobné že Váš první zvětšovák spatřil světlo světa v přerovské Meoptě. Stačí si projít inzerci a najdete desítky inzerátů. Zadarmo, za flašku, za pět set – to jsou nejčastější ceny kousků co strávily mnoho let na půdách nebo ve sklepích. Tři tisíce je cenový strop pro mladší přístroje z druhé ruky bez barevné hlavy a objektivu ve výborném stavu. Ceny nových zvětšováků se pohybují mnohem výš a asi je i zbytečné pořizovat si "fungláč", když existuje takový převis nabídky. Přece jenom temnokomorníci jsou na ústupu (bohužel).

Takže Meopta vyrábí tři základní řady zvětšováků. Jsou to Axomat, Opemus a Magnifax. Liší se zásadně možností zpracovávaných formátů. Axomat je výlučně na kinofilm, Opemus umí i 6x6 a Magnifax 6x9. Samozřejmě s objektivem odpovídající ohniskové vzdálenosti. Rozdíl je i ve váze a „fortelnosti“ zpracování. Pozor tady platí, že těžší znamená většinou lepší (stabilnější). Důležitým parametrem je výkon žárovky – měl by být 150 W.

Projděme si nyní spolu se světelným paprskem cestu z wolframovéhu vlákna žárovky na fotopapír.

• První, co paprsku lemuje cestu dolů je černě vymalovaná plechová komora a na jejím konci kondenzor. Jedná se o masivní skleněné čočky zasazené do plechového rámečku, které rozptylují a vedou světlo k objektivu. Každý zvětšovák má ve výbavě jeden nebo dva kondenzory (jsou číslovány podle ohniskové vzdálenosti objektivu). Tady ale platí že kondenzor z 6x6 (9) lze používat i na kinofilm – dochází pouze k malému prodloužení doby osvitu.
• Mezi kondenzorem a výřezem pro držák filmu by měl být šuplík na multigradační filtry. Toto umístění garantuje nesnížení optické kvality. Filtry lze nouzově používat i pod objektivem tak, že vymáčkneme červené sklíčko a klademe filtry na obroučku. Tady už ale ke zhoršení kvality dochází. Pokud je filtr v šuplíku paprsek se obarví a podle nové vlnové délky se projeví nebo neprojeví na multigradačním fotopapíru.
• Dalším místem kam světlo doputuje je negativ. Pokud seženete zvětšovák, kde se negativ vkládá mezi dvě sklíčka, pryč s nimi. Ve fotokomoře zjistíte, že neexistuje něco jako čisté sklo. Ať děláte co děláte, najdete na něm prach, chloupky i otisky prstů. Vzhledem k blízkosti negativu se vše zaručeně ostře přenese na papír. Takže je potřeba obstarat si plechové rámečky na negativy. U kinofilmu fungují naprosto bezvadně, u středního formátu může být problém s rovností negativu. V tom případě lze nahoru dát antinewtonovské sklo. Pokud však máme plochý negativ, jde i s formátem 6x6 pracovat beze skel.
• Paprsek prošel v rovině negativu a teď už se každé smítko v cestě nějak projeví na výsledku. Dalším koridorem je černý papírový měch a na jeho konci srdce a současně oko zvětšováku – objektiv.
• V objektivu si paprsek užije lomu na několika spojných (a možná i rozptylných) čočkách. Konstrukce objektivu má zásadní vliv na jeho vlastnosti. Počet a pořadí čoček má své odborné názvy (např. triplet) i hovorové pojmy, většinou odvozené od toho, jak tyto objektivy pojmenovával Carl Zeiss. Pro nás je důležité vědět, že objektiv rozhodne o tom, jaká bude ostrost a celkové podání zvětšeniny. Prach na čočkách se neprojevuje jako tečky (tak se chová prach na negativu), ale spíše místním rozostřením. Přesto je potřeba mít po ruce štěteček na čištění a nepoužívat rukáv od košile jako utěrku. Vůbec nejhorší je ofukování (a následné poplivání) pusou. Gumový balónek je zázračný pomocník. Vlastní objektiv je zašroubován v plechovém košíčku, kde ho lze obrátit (když má měch malý rozsah).
• No a po průchodu poslední čočkou jsou kostky neodvratně vrženy. Náš paprsek dopadne na fotopapír, kde udělá paseku ve stříbrné nebo bůhvíjaké vrchní vrstvě a připraví ji tak na koupel ve vývojce.

Co z výše uvedeného popisu plyne?

• Zvětšovák musí zajistit rovinnost mezi negativem, objektivem a základní deskou. Toto je klíčový bod konstrukce a pokud není splněn nedosáhneme celoplošně ostrých fotografií.
• Důležitá je světlotěsnost, aby neunikalo žádné falešné světlo škvírami, kolem šuplíku atd.
• Podstatný vliv na komfort práce má hladký chod všech aretačních koleček.
• Měch nesmí být jakkoli poškozen.

No a které výrobky splňují tyto náročné požadavky? Pokud bych měl radit s nejlepším vědomím a svědomím, tak bych doporučil řadu Magnifax od modelu 3a výše. Odpadají starosti pokud časem zkusíte větší formát (až do 6x9 cm) a jeho celková robustní stavba je zárukou stability a trvanlivosti. Proč až 3a – důvodem je ozubená tyč, která přesně aretuje a umožňuje lehké ovládání hlavy nahoru a dolů. Mimochodem u Magnifaxu 3a dostanete na desku zvětšeninu 30x40 (kinofilm, objektiv 50mm), takže odpadají cvičení s promítáním na stěnu a rozhašením pracně seřízené (gumové kladivo není výjimkou) rovinnosti. Netvrdím že Opemus nebo Axomat nebrat – ale i tady bych se držel novějších modelů (Axomat 4, Opemus 5) a u Axomatu opravdu zvažte nemožnost práce se svitkovým filmem. Pokud máte na začátek nějaký zvětšovák z kategorie za flašku, vůbec se ho nebojte. Dlouho jsem používal stařičký Opemus IIa s vymáčklým sklíčkem (na filtry) a i na takovém kousku se dají získat všechny potřebné temnokomornické návyky. Navíc zjistíte, že červené sklíčko je nepotřebné…

Samostatnou kapitolu je výběr objektivů. Potkáte se nejčastěji s objektivy Belar a Anaret. Vzácněji s Meogonem (vše z Meopty). Každý může mít jiný závit pro našroubování, světelnost, ohniskovou vzdálenost, max. clonu. Vyrábělo se jich opravdu mnoho typů a jsou jich plné bazary. Základní rada je asi taková: Belar nebrat, Anaret musíte mít štěstí na dobrý kousek a Meogon už stojí skoro tolik co EL-Nikkor nebo Rodagon (to už jsou velmi kvalitní značky). Opravdu nečekejte jednoznačné doporučení, záleží na vaší peněžence a na štěstí natrefit v bazaru na dobrý kousek. Do začátků Anaret rozhodně stačí, hlavně aby to byl typ, který našroubujete do vašeho kalíšku.