Jak se fotografují volavky

Zrcadlo pověz mi

Jednou z možností jak do fotografie procpat nějaký výtvarný prvek je zrcadlení volavky na hladině. Snažil jsem se přijít na to, kdy tento atraktivní jev vzniká, ale doporučení stále nemám stoprocentní. Je k tomu potřeba jemné boční světlo (někdy je ale vhodnější podmračená obloha) a břehy s vegetací v příjemné barvě. Nejkouzelnější jsou v tomto případě bujné zelené porosty, které jsou v těsné blízkosti hladiny. Dobrou práci na výsledné fotografii odvedou i rákosiny, střídání zelené a světle hnědé. Je důležité k volavce přicházet z té strany, kdy je efekt zrcadlení nejsilnější, často se stačí posunout jen o pár metrů a hladina se změní z odpudivě kovově lesklé v krásnou zčeřenou zelenou. Důležité je nespokojit se s jedním záběrem, ale volavku z několika míst fotit opakovaně, protože výsledek lze obtížně předvídat. Stejně tak doporučuji počkat si na okamžik, kdy se hlava volavky přiblíží k hladině. Při klidné hladině pak můžete zaznamenat záběr, kdy nepoznáte, kde bylo na hoře a kde dole. Největším úskalím co se týče volby expozice je fotografování volavky bílé. Její sněhově bílé peří je zejména za poledního slunce nefotitelné. Nejpohlednější snímky bílých volavek vznikají pod zcela podmračenou oblohou. V tomto případě se mi osvědčilo bodové měření v oblasti peří ptáka, nebo měření se zdůrazněným středem. Pokud na volavku bílou svítí sluce, neobejdete s bez korekce alespoň –1 EV.

Volavka v české krajině

Jak už jsem nakousl v úvodu, v Česku nejsou volavky fotografům příliš nakloněny. Snad je rybáři v minulosti příliš pronásledovali, že mají z člověka panickou hrůzu. Dobrou zprávou je, že v posledních pár letech počty volavek značně stoupají, tzn. příležitostí k jejich pozorování přibývá. Volavky hnízdí obvykle v koloniích, ty největší jsou u Třeboně a v Lednici na jižní Moravě, což jsou dokonalá místa k poznávání jejich života. Potěšující je i to, že se celoročně volavky vyskytují i v hlavním městě, na jednom vltavském ostrůvku v Praze – Troji nebo v Horních Počernicích. Na prvním místě můžete volavky fotografovat posedávající na větvích v blízkosti řeky a na tom druhém je možno je sledovat z pod maskovacího šátku na loukách a polích v blízkosti zatopené pískovny.
Někdy se vám může stát, že pojedete na podzim autem krajinou a na poli u silnice potkáte větší kolonii volavek hledající hraboše, jako se to stalo mě v říjnu 2005. Nejlepší je v tomto případě z auta vůbec nevystupovat, jen si pomalu couvnout tam, kde budete volavkám nejblíže a slunce bude vašim fotografiím více nakloněno. Pak už stačí jen stáhnout opatrně okénko a volavky nerušeně fotografovat. Jen nesmíte být překvapeni, když se za vašimi zády také ozve: „Pane řidiči, co to tu provádíte“. Příslušníci okolo projíždějící policie byli mému netradičnímu počínání nakloněni, i proto, že se jednalo o poměrně málo frekventovanou silnici. Takže doporučení, podobné fotografování není vhodné v úsecích, kde je provozu příliš.
Jelikož v Česku mnoho šancí pro fotografovaní klidně lovící volavky na hladině mít nebudete, je dobré zvládnout techniku fotografování volavek v letu. Pro to je vhodné mít vybraný centrální bod AF (je nejcitlivější) a zapnuté kontinuální zaostřování. Pro zachycení pohybu v letu se mi osvědčila clona f/8–10, čas 1/1600–1/2000, při nastaveném ISO 400 (platí za slunečného počasí).

Statečné americké volavky

Nevím čím to je, ale na americkém kontinentně se volavky bojí méně a přibližování k nim je snadnější. Fotografování je méně náročné, protože se obejdete bez krytu (či fotografického voru). Neznamená to ovšem, že při vašem rychlém přiblížení zůstane volavka trpělivě stát. Osvědčilo se mi přibližovat se po etapách. V podřepu popojdete 10 metrů a pak několik minut v kleče čekáte, to se opakuje třeba i 1–2 hodiny, kdy si pak k volavce ve výjimečných případech dostanete na pouhých 10 metrů (u malých druhů). Usnadnit si přibližování k volavce můžete několika způsoby. Přes hlavu a fotoaparát si hodit velký síťovaný šátek (prodává se v armyshopech), při přibližovaní nechodit nejkratší cestou, ale mírně kličkovat. Možná to bude znít podivně, někdy pomáhá jen to, že při přibližování máte obličej schován za stativem a fotoaparátem.

Důležité je vždy klečet nebo být v podřepu, volavka není tak nervózní a je to vhodnější pro směr pohledu při fotografování. Vždy je poutavější, když fotíte volavku z blízkosti hladiny, než z vysokého břehu její hřbet. Pokud dostanete objektiv nízko k hladině, je na fotografiích popředí a pozadí pohlednější než v případě, kdy není objektiv rovnoběžný s hladinou. Snímání těsně u hladiny má svá úskalí, často mám sluneční clonu pod vodou (v případě drobnějších ptáků). Velmi namáhavý až nemožný je v tomto případě klidný pohled do hledáčku, snímanou scénu vidíte v krkolomné pozici pouze částečně. Často se i stává, že na fotografii není volavka celá. Pro tento způsob fotografování je vhodná mělká voda (10 – 30 cm), kdy se po čtyřech plazíte k volavce a lokty zabořené do dna vám slouží jako stativ. Neberte to ovšem jako dogma, kreativnosti se meze nekladou. Jsou situace, kdy prostředí volavky krásně dokresluje fotografie. Ideální jsou pro to třeba květy na hladině. Jednou jsem viděl úžasný ranní výjev volavky mezi rozkvetlými lekníny, bohužel jsem nemohl auto zastavit.

Jednoznačně nejvyhlášenějším místem na fotografování volavek je pobřeží Floridy, potkáte tam mnoho druhů a zejména v měsících leden až březen jsou podmínky pro jejich fotografování dokonalé. Ideální jsou mělká jezírka, ve kterých volavky hledají potravu. Za návštěvu stojí ostrov nedaleko Venice, kde volavky hnízdí. Podobných míst je na světě mnoho, stačí vyrazit k moři na krajích měst nebo třeba k deltě řeky v jejich blízkosti. Volavky se pak člověka tolik nebojí jako v Česku.