FotoAparát.cz

Začalo jaro... Po mírné zimě a nádherném slunném týdnu (také jste již vyrazili ven v tričku?) zase místy napadlo více než dost sněhu. Následující tip na focení v Krkonoších je právě pro tyto dny. Sníh, sníh, sníh... a Luční bouda. Jde to dohromady? Vyzkoušejte to.

Zima s sebou často přináší pro fotografa nejednu starost navíc. Jistě to znáte! Baterie nevydrží to co obvykle, zima se vkrádá pod nehty, stativ nechce držet a do všeho všudypřítomný sníh, který naši „miláčci“ zrovna nemají v oblibě. V našich nejvyšších horách ale existují místa, na která se bez sněhu prostě nedostanete. Jakmile se neprůstupná kosodřevina schová pod bílou peřinu, otevře se pro krajináře zcela nový terén! Nejatraktivnější z těchto míst najdeme v blízkém okolí známé Luční boudy a právě tyto místa se vám pokusím představit na následujících řádcích.

Den první

Ideálním startem dvoudenního fotovýletu je obec Pec pod Sněžkou (1), kam je možno přímo dojet autem. Nicméně vzhledem k velmi vysokým cenám parkovného doporučuji využít hromadnou dopravu, nebo zaparkovat auto někde mimo „zónu vysokohorské přirážky“ (např. ve Svobodě nad Úpou nebo Trutnově) a zbytek dojet autobusem. Z Pece pod Sněžkou existuje mnoho variant nástupu na hřeben - od těch klasických až po ty nejnáročnější. Vzhledem k tomu, že cesta na hřeben je pro vás jen přesunem k místu focení, vybral jsem tu nejpřístupnější. Ovšem aktivním sportovcům se žádné meze nekladou!

V první části vás čeká poměrně strmý a namáhavý výstup na Výrovku (3) přes Richterovy boudy (2). Cesta je značená zelenou turistickou značkou a díky dobré údržbě cesty prakticky není kde zabloudit. Už na Výrovce pro vás Krakonoš připravil rozmanité pohledy do krajiny a je velmi pravděpodobné, že právě zde poprvé zazní cvaknutí závěrky.

Od Výrovky se už budete pohybovat čistě ve vysokohorském terénu Krkonoš. Nejprve vás čeká krátký, ale o to intenzivnější výstup k Památníku obětem hor v Lučním (Modrém) sedle (4) po červené značce. Zde se před vámi otevře široký výhled na velkou část Krkonoš a pokud budete mít štěstí na dobrou viditelnost, uvidíte cestou i Ještěd. Část Bílé louky severně od sedla (5) je pak ideálním místem pro fotografování panoramatických záběrů až neuvěřitelných rozměrů (obr. 1), ale ani jednoduché kompozice nejsou zakázány a je jen na vás, jak toto místo naskládáte do hledáčku.

čas: 1/500 s
clona: f16
ISO: 100
Ohnisková vzdálenost: 50 mm (EQ 80 mm)
filtry: žádné

Po namáhavém výstupu do sedla paradoxně stojíte teprve na začátku fotovýletu. Nicméně další postup se už bude převážně odehrávat mimo cesty a po místech, o kterých hodně lidí ani neví. Hned na začátku ale musím zdůraznit, že pohyb mimo cesty je oficiálně zakázaný a musíte si být vědomi toho, že vaše počínání může být právoplatně zpoplatněno některým ze strážců KRNAPu. Na druhou stranu není důvod k panice, protože potkat na hřebenech Krkonoš v zimě ochranáře je jev velmi ojedinělý. Avšak pohyb mimo cesty s sebou nese jiná (a mnohem větší) rizika než to, že vaše peněženka bude o nějaké to „kilo“ lehčí (viz dále).
Dalším zastávkou vaší cesty bude vrchol Luční hory, který se nachází nedaleko sedla a je z něho dobře viditelný. Nemusíte se bát žádného extrémního výšlapu – převýšení je pouhých 50 metrů. Zprvu půjdete kolem řopíků (malá opevnění z dob 2. sv. války) a poté už jen zásadou „až to nepůjde do kopce, tak jsme tam“. Z vrcholu je krásný kruhový rozhled do České republiky i Polska. Přesto nedoporučuji se zde dlouho zdržovat, protože to hlavní na vás teprve čeká!
Z Luční hory následně sestoupíte mírným severozápadním svahem. Dobrým vodítkem jsou výrazné Kozí hřbety, které můžete bez obav použít místo busoly. Při cestě k nim se ale mírně odkloníte na jih k vrcholu Železné hory (6). Ta je vlastně západním cípem náhorní plošiny celého masivu. Z jejího vrcholu se pak rozprostírají neotřelé pohledy na západní Krkonoše s ostrými Kozími hřbety v popředí. A právě toto místo je ideální pozicí pro zachycení posledních paprsků světla opírajících se do vrcholků hor (obr. 2). Pokud vám bude Krakonoš nakloněn, odehraje se před vaším zrakem opravdová symfonie barev – od žluté přes růžovou po temně fialovou během několika desítek minut.
Samotné Kozí hřbety pak lákají k malé odbočce. Na tuto variantu bych, být vámi, raději zapomněl! Jedná se o jedno z nejnebezpečnějších míst v Krkonoších a to zejména kvůli lavinovým převisům, které odstupují po obou stranách ostrého hřebenu. Pád na jakoukoliv stranu by mohl mít tragické následky.

čas: 1/40
clona: f8
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 28 mm (EQ 45 mm)
filtry: Cokin 121S

Pokud by vás zima tlačila k ústupu, ukažte jí, že máte na víc, a vydržte! Proč? Přímo pod vámi se v údolí rozkládá horské centrum Špindlerův Mlýn a světla z pouličních lamp na sebe nenechají dlouho čekat. Jejich svit pak může být velmi příjemným oživením dalších snímků (obr. 3). Navíc kontrast oranžového světla ulic s temně modrým sněhem dodává snímkům typickou atmosféru.

čas: 30 s
clona: f13
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 17 mm (EQ 27 mm)
filtry: žádné

Po náročné večerní fotošichtě nezbývá nic jiného, než se odebrat k noclehu směrem k Luční boudě (7). Mimo značenou cestu je v tomto terénu dobrá čelovka s busolou nutností. Z Železné hory se na Luční boudu dá jít jednoduše po vrstevnici, ale osobně mám lepší zkušenost s částečným návratem směrem k vrcholu Luční hory s následným pozvolným sestupem za světly Luční boudy. Při přímém pochodu je pravděpodobné, že sejdete ze směru na sever do údolí Bílého Labe a na Luční boudu půjdete do kopce, což ve volném terénu a ve tmě není nikterak příjemné. Drtivá většina patrně zvolí nocleh v pohodlí Luční boudy (www.lucnibouda.cz). Pokud se rozhodnete pro nocleh právě zde, je lepší zavolat předem a rezervovat si místo.
Pro drsňáky se naskýtá možnost noclehu ve stanu v oblasti Úpského rašeliniště (8; obr. 4). Tam se z Luční boudy dostanete po modré značce podél tyčového značení. Pokud není nadílka sněhu obrovská, je dobrým orientačním bodem informační tabule u cesty vzdálená zhruba jeden kilometr od Luční boudy. Odtud je dobré odbočit z cesty přímo na jih (pozor na hranu Úpské jámy na východ od trasy!!!) a utábořit se zhruba po 500 metrech chůze těsně pod svahem Studniční hory. Terén je zde rovný a navíc je sníh často vyfoukaný, což velmi usnadňuje stavbu stanu.

čas: 318 s
clona: f10
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 17 mm (EQ 27 mm)
filtry: žádné

Den druhý

Pro úspěšný lov prvního světla je - mimo jiné - nutné nařídit si budíček dostatečně brzy. Pokud zvolíte nocleh na Luční boudě, budete muset ještě ráno absolvovat cestu na Úpské rašeliniště (viz výše). Její časová náročnost je individuální, ale boudu byste měli opustit alespoň 2 hodiny před východem slunce. Drsňáci ve stanu mají tu výhodu, že si mohou dovolit nejméně o hodinu delší spánek díky bezprostřední blízkosti hlavních fotogenických míst v této oblasti (obr. 5).

čas: 1/100
clona: f9
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 17 mm (EQ 27 mm)

Po příchodu na Úpské rašeliniště se vám nabídnou dvě možnosti jak pokračovat. Tou první je zůstat na místě a počkat si na to správné světlo právě zde. Hlavním tahounem kompozice se pak pravděpodobně stane Sněžka v pozadí. Doporučil bych ale tu druhou a to výstup na východní část vrcholové plošiny Studniční hory do oblasti Čertova hřebene (9). Výhodou této varianty je především netradiční pohled na Sněžku s Obřím dolem a také celkově lepší výhled do okolí (obr. 6). K Čertovu hřebeni se dostane výstupem svahu nad Úpským rašeliništěm směrem na jih. Obejdete tak nejvyšší místo Úpské hrany a pak už jen sestoupíte na hřeben. Po celou dobu si musíte hlídat lavinové převisy a držet si od nich dostatečný odstup! Jako dobrá pomůcka se mi osvědčila chůze podél malých smrčků, které jasně ukazují, že pod nohama je ještě pevná zem.