FotoInspirace, 3.díl – Fotografování koncertů

Kompozice a nastavení aparátu

Na koncertech bývá většinou největším problémem vystihnutí vhodné kompozice. Na pódiu se totiž vyskytuje celá řada rušivých prvků. Pravděpodobně nejhorší jsou mikrofony. Zachytit interpreta tak, aby nebyl zacloněn mikrofonem je často téměř nemyslitelné. Doporučuji proto už před koncertem prozkoumat jejich rozmístění a případně se zeptat zvukařů, jaké u nich bude konkrétní rozmístění jednotlivých hudebníků během samotného vystoupení. Často proto bývá nejvýhodnější stanoviště nikoli přímo před nebo pod pódiem, ale mírně stranou buď v první řadě nebo úplně stranou od sedadel v hledišti. V takovém postavení je však zase prakticky nemožné získat v záběru oční kontakt s interpretem. Je to však pořád lepší, než mít na fotce obličej zastíněn mikrofonem. Rozhodně však nedoporučuji pokoušet se o oční kontakt snahou upozornit na sebe – tím můžete opět hudebníky rušit v jejich koncentraci na hudební produkci.
Také se často prostě nevyhnete tomu, aby se vám fotografovaný hudebník překrýval s některou součástí vybavení pódia, které je umístěno za ním ale opět bych řekl, že je to lepší, než mít obličej zastíněn mikrofonem. Velmi často se dnes také setkáváme s problémem osvětlení, které bývá často umístěno za kapelou, takže jsou všichni aktéři prakticky po celou dobu vystoupení v prudkém protisvětle. Z jejich hlediska je to jasné, protože nechtějí být oslňováni reflektory ale pro fotografa je to velmi neblahé. S tím však bohužel nejde udělat prakticky nic. Někdy však lze protisvětlo využít k zajímavému kreativnímu snímku. Výhodným stanovištěm může být také balkón. Z nadhledu totiž můžete lépe eliminovat překrytí mikrofonem a také vliv protisvětla zde nebývá tak silný. Na druhou stranu je ale nutno fotografovat na větší vzdálenost, a proto jsou kladeny vyšší nároky na kvalitu použité techniky, hlavně pak objektivu.
Velmi důležité je pak také nastavení samotného fotoaparátu, protože na koncertech bývají často velmi náročné světelné podmínky, především s ohledem na správné stanovení přesné expozice. Doporučuji proto použít bodové měření expozice a měření provádět podle pleťovky interpretů, nejsnáze asi podle obličeje. Scéna však může být často velmi kontrastní s velkým rozsahem světel a stínů, proto může být také vhodný režim s předvolbou clony s využitím korekčních expozic, pro zamezení přepalů na silně nasvícených partiích scény. Vhodně použít můžete i plně manuální režim s kontrolou expozice na LCD monitoru vašeho digitálního aparátu. Pokud fotografujete na film a nemáte tak možnost kontroly expozice přímo na místě, tak je asi nejspolehlivější metodou již zmíněný režim bodového měření expozice.

Pokud se nejedná o koncert pod širým nebem, kde je světla dostatek, tak je také nutno použít vysoce citlivý film nebo na digitálním aparátu nastavit vysokou citlivost ISO. U filmu lze bez problémů použít film o citlivosti kolem 1600 ISO. U aparátů digitálních pak u kompaktů nedoporučuji překračovat hodnotu 400 v nejhorším případě 800 ISO, kvůli nežádoucímu digitálnímu šumu v méně exponovaných partiích kompozice. U digitálních zrcadlovek se pak nemusíme bát ani vyšších citlivostí, úplně nejvyšší hodnotu však ani zde nedoporučuji a lepší je jít maximálně na hodnotu o jeden stupeň nižší, než kolik je dostupné maximum. Pokud použijete vysoce světelný objektiv, tak není nutné ani to a často se dá vystačit s hodnotou kolem 400 ISO.
Ve všech případech také není nutné používat příliš vysoké hodnoty clony. Při fotografování hudebníků můžeme často využít právě nízkých clonových čísel pro jejich oddělení od pozadí. Úplně nejnižší clonové číslo však také raději nedoporučuji, protože řada objektivů nemá při této hodnotě úplně ideální kresbu. U kvalitních a vysoce světelných objektivů to sice často tak úplně neplatí, ale i zde doporučuji cca jeden stupeň přiclonit, protože hloubka ostrosti při minimální cloně může být nedostatečná, což nemusí být patrné ani na velkých LCD monitorech digitálních zrcadlovek a můžete si tak ušetřit zklamání, na které by jste jinak přišli až doma. To platí především pro objektivy se světelností f/2,8 u kterých doporučuji přiclonit cca na f/4. Mě osobně se velmi dobře osvědčil například makroobjektiv Sigma 150mm f/2,8 EX DG HSM, u kterého jsem clonil právě na f/4. Jeho pevné ohnisko je zárukou špičkové kresby, ohnisko je tak akorát a výhodou je samozřejmě i vysoká světelnost a rychlý (bezhlučný) ultrazvukový motor ostření HSM. Výborné jsou na tento účel také objektivy 70–200mm f/2,8 ideálně v provedení se stabilizátorem, případně nasazené na těle se stabilizovaným či­pem.

Závěr

Čekání na teplé a slunečné dny může být pro fotografa před začátkem jara nekonečné a tak právě fotografování na koncertech může být nejen příjemným zkrácením čekání na hlavní fotografickou sezónu. Stačí jen zvolit zajímavý koncert, sbalit potřebnou techniku a vyrazit. Načerpané zkušenosti se pak dají využít i v kteroukoli jinou roční dobu a využít je lze i na oblíbených letních koncertech či festivalech pod širým nebem. Na vaše snímky nejen tohoto tématu se budu těšit v naší FotoGalerii. Ahoj a dobré světlo.