Test digitální zrcadlovky Canon EOS 400D

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Zcela zásadní změnou na samotném těle aparátu je jeho zadní stěna (viz ukázkový snímek č.2), ze které zmizel stavový LCD displej a na ušetřenou plochu se roztáhnul LCD monitor, který má úhlopříčku skvělých 2,5“ a navíc s vysokým rozlišením 230.000 obrazových bodů. Uživateli tak poskytuje skutečně vysoký komfort při prohlížení pořízených snímků i při listování v menu aparátu. Obraz, který LCD monitor poskytuje, je navíc velmi kvalitní, dostatečně jasný i kontrastní. Například posouzení ostrosti pořízených snímků přímo v terénu je na takto velké ploše opravdu mnohem snazší. Při prohlížení snímků zobrazuje všechny důležité údaje, počínaje časem a clonou, přes číslo snímku, datum, čas, vyvážení bílé, zvolený režim snímání, citlivost ISO, kvalitu a velikost snímku, konče dokonce i zvoleným barevným prostorem nebo datovou velikostí snímku. Nechybí samozřejmě ani indikace přeexponovaných míst v obraze a histogram, který je možno přepnout do zobrazení jednotlivých kanálů RGB. Chybí tak snad již jen indikace podexponovaných partií.

Funkci stavového LCD displeje pak přebral LCD monitor. Toto řešení, ke kterému už dříve přistoupili i někteří konkurenční výrobci, má své zastánce i silné odpůrce. Nebudu se snažit rozsoudit spor o to, které řešení je lepší a které horší, předložím vám jen jednotlivé argumenty obou stran a závěr si dle svých osobních preferencí můžete udělat sami. K nesporným výhodám patří fakt, že na tak velké ploše jsou údaje dostatečně velké, jasné a přehledné, což jistě ocení nejen uživatelé se slabším zrakem. Další nespornou výhodou je, že na větší ploše je možno zobrazit více informací, takže zde kromě všech obvyklých hodnot najdeme například i velmi užitečný údaj o nastavené citlivosti ISO. Při nočním fotografování navíc odpadá nutnost aktivace podsvícení. V případě, že by nás světlo monitoru v noci naopak rušilo, tak je možné ho vypnout a spoléhat pouze na údaje v hledáčku. Hlavním argumentem odpůrců tohoto řešení je především fakt, že aparát s tímto řešením má vyšší spotřebu energie a také to, že při kontrole nastavených údajů je nutné přístroj otočit zadní stěnou k uživateli. Pro snížení spotřeby energie však Canon vybavil hledáček senzorem indikace přiložení oka, čímž automaticky dochází k vypnutí monitoru a zapnutí zobrazení údajů v hledáčku. Škoda snad jen toho, že se údaje na LCD monitoru neotáčí podle toho, zda je aparát v klasické poloze nebo na výšku, přestože aparát má evidentně vestavěn senzor pro sledování polohy.

Kromě zmíněné změny ohledně LCD monitoru však samotné tělo aparátu zůstalo přibližně stejné, jako jeho předchůdce EOS 350D a to jak designem, rozmístěním ovládacích prvků, velikostí, hmotností, tak i použitými materiály (materiálové složení těla viz ukázka č.4). Vnější plastové díly těla sice nepůsobí zvlášť robustně, ale zpracování, ergonomie i popis jednotlivých ovládacích prvků jsou jako obvykle na výborné úrovni. Výhradu bych měl snad jen (již tradičně) k umístění hlavního vypínače aparátu, jehož ovládání není vzhledem k poloze příliš pohotové. Celkové rozměry těla jsou spíše malé, a tak zatímco ženy – fotografky budou jistě nadšeny, tak především pro pány fotografy větších tělesných proporcí je tělo většinou příliš malé. Budou tedy častěji sahat po volitelném externím bateriovém zdroji, jehož připojením se rozměry aparátu podstatně zvětší a celková ergonomie tak vyhoví i velké „chlapské“ ruce.

Pokud nahlédneme do hledáčku (viz ukázkový snímek č.5), tak zjistíme, že i zde zůstalo vše při starém. Na matnici sice uvidíme nově devět ostřících bodů, ale to je asi tak vše. Bohužel zůstal stejný i rozměr, takže hledáček nenásledoval zvětšení rozměru, jaký absolvoval LCD monitor. Zůstal však osvědčený systém zvýraznění ostřících bodů červeným světlem přímo na matnici, který je dobře viditelný i v protisvětle. Také viditelnost vnitřního displeje je dobrá.