Test fotoaparátu Konica Minolta Dimage Z6

Dimage Z6 je vybaven prokládaným snímačem CCD 1/2,5 palce pracujícím v primárních barvách s rozlišením 6Mpix, přesněji s rozlišením 2816×2112 pixel v poměru stran 4:3. Toto vám postačuje na fotografii o rozměru 17,8 cm x 23,8 cm při rozlišení 300 dpi. Poměr kinofilmového formátu 3:2 nelze nastavit.

Další ukázkou jsou fotografie s nejdelším ohniskem, tentokrát doplněné i o digitální zoom, pomocí kterého si můžete rozšířit objektiv ještě 4×, takže až na 1680 mm. Obrazová kvalita tohoto zoomu má však již svoje omezení. Na druhou stranu však mohu opakovat, že kvalita digitálních zoomů se zlepšuje. Zvláště s použitím čipů s vyšším rozlišením je možné i s takto „prodlouženým“ objektivem udělat slušný snímek. Osobně si myslím, že s použitím do 2× digitálního zoomu, a tím celkovým ohniskem cca 840 mm, jde udělat fotografie o velikosti 13×18 cm ve slušné kvalitě. 4× digitální zoom už takovou kvalitu nemá.

Ohnisko: 420 mm + 2× digizoom
Expoziční čas: 1/160 s
Clona: 5
ISO : 50
Vyvážení bílé: auto
Měření expozice: multisegmentové

Ohnisko: 420 mm + 4× digizoom
Expoziční čas: 1/200 s
Clona: 5
ISO : 50
Vyvážení bílé: auto
Měření expozice: multisegmentové

Další fotografie je ukázkou kvality digitálního zoomu. Jedná se o výřez z předchozích fotografií. První výřez je z fotografie focené s maximálním optickým ohniskem 420 mm, vedle něj z fotografie s ohniskem 420 mm plus 2× digitální zoom. Pro lepší porovnání jsou oba výřezy ve stejné velikosti, proto byl první výřez zvětšen pomocí programu Adobe Photoshop s bikubickým zvětšením. Z ukázky je patrné, že kvalita digitálního zoomu je výrazně lepší než následné softwarové zvětšení….tuto větu jsem většinou u předchozích typů psal. U Dimage Z6 jsem však trochu na vážkách. Kresba digitálního zoomu je stejná, možná trochu hladší a potlačuje chromatickou vadu, ale na druhou stranu je viditelně nižší kontrast což se může na výsledné fotografii neblaze projevit. Digitální zoom je tedy pro ty, kteří nechtějí nebo nemohou zvětšovat následně v počítači. Kvalita je rovnocenná.

Citlivost snímače je v rozsahu 50 – 320 ISO. Na následujících snímcích vidíte, jak se citlivost projevuje na vzniku šumu na fotografii. Na první fotografii je celkové snímané pole, složené ze 4 fotografií s nastavením citlivosti od 50 do 320 ISO . Celková velikost je zmenšena na 22%. Pokud máte pocit, že žádný velký rozdíl nevidíte, je to tak. Pokud jste zvyklí dělat standardní fotografie rozměru 10×15cm, nebo dělat fotky pro web, tak nemusíte mít z výrazného šumu strach. V podstatě žádný není. Na druhé fotografii je výřez ve 100% velikosti. I zde je vidět, že šum při nastavení ISO 50 žádný není, při ISO 100 je nevýrazný, při ISO 200 je již mírně patrný a při ISO 320 je viditelný. To se však díváte na 100% velikost, při které by fotografie měla velikost cca 75×100cm. Na fotografii velikosti cca 13×18 cm by bude jen málo patrný.

Další věcí, která mne při testování zajímala, je chromatická vada. To znamená rozklad světla na rozhraní světlé a tmavé plochy. Má ji v podstatě každý objektiv a ani Dimage Z6 není výjimkou. Pro test jsem použil kontrastní scénu (náměstí částečně ozářené sluncem).

Oproti předchozí Dimage Z5 není vidět posun k lepšímu. U některých snímků bych řekl, že spíše k horšímu. S větším čipem je i o něco větší aberace.

První snímek je ohniskem 35 mm a clonou 2,8 a 8. Chromatická vada, zvláště u menších ohnisek, je menší. Většinou se pohybovala okolo 2 pixel ve středu a 2–3 pixely při kraji snímku. Při plně otevřené cloně je to zhruba o 2 pixely víc. Pokud bych to chtěl vyjádřit v nějaké velikosti, tak při max. fotografii s rozlišením 300dpi (18×24 cm) by se barevná vada projevovala ve velikosti 0,2 až 0,3 mm. Pro test s nejdelším ohniskem jsem použil podobnou kontrastní scénu. Foceno ohniskem 420 mm a clonou 4,5 a 8. I na dalších testovaných snímcích s tímto maximálním ohniskem byla chromatická vada viditelná. Při otevřené cloně 4,5 byla zhruba 3 pixely ve středu a 5 pixelů na kraji snímku, což odpovídá velikosti 0,2 až 0,4 mm na maximální fotografii 18×24 cm. Při cloně 8 se její velikost zhruba o 1 pixel zmenšila. Pokud tedy budete s tímto max. ohniskem fotit scénu, která bude kontrastní, raději přicloňte. Je to trochu škoda, protože i při otevřené cloně je kresba velmi kvalitní a plná detailů. Případně je nutné tuto vadu odstranit či potlačit pomocí grafického programu. Zde má výrobce stále ještě co zlepšovat.

Na dalších snímcích vidíte ukázku vinětace objektivu při expozici na modrou oblohu a při expozici s bleskem na bílou stěnu vzdálenou cca 0,7 – 1,5 m. Ku prospěchu Dimage Z6 je třeba dodat, že se zaostřením na bíle natřenou stěnu neměla větší problém a i drobná nerovnost na ní jí stačila ke správnému zaostření. Vinětace byla stejná při použití s bleskem i bez něj. U normálního motivu není vinětace tak patrná.

Následující ukázkou je test zkreslení obrazu při nejkratším 35 mm a nejdelším 420 mm ohnisku. Při nejkratším ohnisku dochází k viditelnému soudkovitému efektu, to je třeba mít na paměti při focení architektury a jiných „rovných“ objektů. Naopak při maximálním ohnisku 420 mm k žádnému poduškovitému efektu, jak tomu často bývá, nedochází a objekt je zobrazen s rovnými hranami. Soudkovitý efekt mizí zhruba při ohnisku 50 – 70 mm (1/3 rozsahu zoomu).

Dimage Z6 tak jako předchozí Z-tka umožňuje i záznam ozvučených videosekvencí, jen je trochu s podivem že pouze ve velikosti 320×240 pixel při rychlosti 15 nebo 30 snímků/s. Předchozí Z5, i před ním Z3 uměly rozlišení i 640×480 pixel. Na jednu stranu je pravda, že foťák má hlavně fotit, na video jsou videokamery, ale pokud už jednou toto rozlišení bylo možné ve fotoaparátu „umístit“, proč má nový typ rozlišení menší, je mi záhadou. Navíc jeho kvalita není nijak vysoká, docela šumí a je viditelně dost komprimované. Při kvalitě a rozlišení tohoto videa 320×240 bych spíše výrobci doporučil funkci videosekvencí úplně zrušit.

Při natáčení videosekvencí je možné využívat celého rozsahu zoomu i optického stabilizátoru Anti-Shake. Velikost je omezena jen kapacitou karty. Video je možné i editovat a uložit z něj snímek do JPG formátu. Také je možné využít všech barevných režimů jako pro snímání fotografií – Natural, Vivid, BW a Sépia, a také režimu noční video, kdy se snímač přizpůsobí tmavé scéně.

Naexponované snímky ve formátu JPG lze ukládat na SD a MMC karty. Snímek v plném rozlišení a kvalitě má cca 1,5 až 4,5 MB. Ozvučené videozáznamy se ukládají ve formátu MOV.