Test fotoaparátu Canon EOS 5D

Kategorii digitálních zrcadlovek zatím stále ještě dominují aparáty s formátem snímacího čipu, který je označován zkratkou APS-C a který je v případě přístrojů Canon 1,6× menší než filmové políčko, na které jsme byli doposud zvyklí z klasické analogové fotografie. Od samého začátku digitální éry se však pracovalo na vývoji snímacího čipu, který by měl rozměry shodné s okénkem kinofilmu a postupně se pro něj vžilo označení full frame. Začátky byly těžké a hlavním nedostatkem prvních full frame čipů byla především velmi vysoká výrobní cena. Od vůbec prvního full frame aparátu, kterým byl Contax N však již uplynulo hodně času a prvenství nyní získává Canon, který konečně po letech čekání přichází s prvním fotoaparátem tohoto typu, jehož cena nepřipomíná cenu nového osobního vozu. Je jím profesionální model Canon EOS 5D, na který se nyní podíváme v obvyklém redakčním testu.

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Jak již bylo řečeno, jedná se o fotoaparát profesionální kategorie a tomu plně odpovídá jeho celková koncepce. Z pohledu mechanického provedení i ergonomie nelze aparátu mnoho vytknout. Tělo je (jak je v této třídě již zaběhnutým zvykem) vyrobeno z robustního kovového odlitku na bázi hořčíkových slitin doplněného o menší plastové díly. O tom, že jde o skutečně odolný korpus se můžete přesvědčit na zajímavých ukázkových snímcích č.8 a 9. Tělo tak jistě bez problémů snese i hrubší zacházení investigativních žurnalistů či reportérů v exotických krajích, i když nemá vodě a prachu odolnou úpravu jako modely série 1D. Tělo také výborně padne do ruky a to i uživatelům s velkou dlaní, protože je dostatečně velké a i jeho hmotnost je “tak akorát“. EOS 5D je po dlouhé době prvním profesionálním aparátem Canon, jemuž chybí integrovaná vertikální spoušť s bateriovým gripem a připomíná proto při zběžném pohledu spíše aparát poloprofesionální třídy. EOS 5D je tak podstatně menší i lehčí než “jedničková“ řada, což považuji spíše za výhodu, protože modely označené jedničkou jsou pro řadu uživatelů velkými a těžkými. Pokud však někomu velké rozměry nevadí, či je dokonce vyžaduje, nebo pro svou práci potřebuje druhou spoušť, tak si může EOS 5D doplnit o obvyklý přídavný bateriový zdroj s vertikální spouští, čímž se jeho rozměry i hmotnost vyrovnají “jedničkové“ řadě.

O tom, že jde o skutečně profesionální model nás ujistí zjevný fakt, že aparát není vybaven vestavěným bleskem, který je doménou amatérských a poloprofesionálních aparátů. EOS 5D je naproti tomu určen náročným uživatelům, kteří jednoznačně dávají přednost externím systémovým zábleskovým jednotkám. Jinak je aparát svým rozložením ovládacích prvků i celkovým způsobem ovládání a nastavování velmi podobný, až skoro stejný, jako menší, ale oblíbený a osvědčený poloprofesionální model EOS 20D s menším čipem formátu APS-C. Všechny důležité funkce jsou vyvedeny do samostatných tlačítek, která jsou dobře a srozumitelně popsaná a mají dostatečný zdvih. Jedinou vadou na kráse je opakující se nevhodné umístění hlavního vypínače uprostřed spodní hrany zadní stěny, na jehož aktivaci musíme vždy použít i druhou ruku, protože aparát rozhodně není možné uvést do chodu stejnou rukou, kterou jej držíme. Také ovládání korekce expozice je trošku “nestandardní“ a bez použití uživatelského manuálu na jeho princip mnoho uživatelů asi vůbec nepřijde. Naopak ocenit musím fakt, že Canon zůstal pro pohyb v menu u osvědčeného “kolečka“ s potvrzovacím tlačítkem uprostřed. Tato koncepce je přímo geniálně jednoduchá a ovládání menu je tak snad ještě snazší, rychlejší a logičtější než při použití křížového voliče. Také samotné menu je velmi dokonale propracované, logicky uspořádané a přizpůsobené systému jeho ovládání. K provedení menu jsem neshledal jedinou výhradu. Ukázku designu menu najdete na snímcích č.10 a 11.

Velmi příjemný je pohled velkým a jasným hledáčkem, který je opatřen mohutnou gumovou očnicí. Samozřejmostí je dioptrická korekce a také krytka, která je součástí dodávky. Je vhodné ji používat při fotografování samospouští a je prakticky uzpůsobená pro upevnění na popruhu, takže riziko její ztráty je prakticky nulové. V hledáčku pod matnicí je obvyklý stavový displej, který zobrazuje důležité hodnoty nastavení aparátu, bohužel stále s výjimkou citlivosti ISO. Na samotné matnici jsou zvýrazněny ostřící body, které se v případě aktivace červeně zvýrazní, případně doplní o akustický signál. Na horní straně aparátu pak najdeme na levé straně obvyklý kruhový volič pro nastavení jednotlivých fotografických režimů. Na pravé straně pak najdeme hlavní LCD displej s možností podsvícení. Zde najdeme informace o všech podstatných nastaveních aparátu. Ale ani zde nenajdeme při standardním zobrazení informaci o citlivosti ISO. Za zmínku stojí také vybavení tlačítkem pro kontrolu hloubky ostrosti na přední straně u objektivu a také přítomnost konektorů pro kabelovou dálkovou spoušť a také pro studiové zábleskové systémy. Na přední stěně je pak také kontrolka indikující chod samospouště, ale chybí čidlo pro použití IR bezdrátového dálkového ovládání.