Je Canon FD mrtev? IV.díl

Praktické zkušenosti

Strom života je zelený, teorie šedá. Makrofotografie má mnoho podob a jak jste se dočetli, existuje spousta cest, jak dosáhnout potřebného zvětšení. V následující části Vás seznámím s několika možnostmi, které jsem vyzkoušel.

Nikon 4T

Výborná předsádka, která se vejde do každé fotobrašny. Průměr 52mm vyhovuje většině FD objektivů. Samotnou ji používám výjimečně, oblíbil jsem si ji v kombinaci spolu s mezikroužkem a objektivem FD 200/4. S úspěchem ji lze použít se step-down redukcí na objektivu EF 85/1.8, nevinětuje. Výsledné snímky jsou plně srovnatelné se záběry pořízené makroobjektivem. Mohu jen doporučit.

200/4 + 50/1.4

Jako předsádku lze též použít světelný objektiv, např. 50mm si lze představit jako kvalitní předsádku mohutnosti +20D. Pokud ji použijeme s objektivem 200/4, dosáhneme lákavého 3× zvětšení. O této možnosti jsem věděl už dlouho, ale teprve pořízením FD Canonu jsem získal příležitost k vyzkoušení. Budeme potřebovat spojovací kroužek, kterým spojíme oba objektivy přední přírubou k sobě. Dále pak výše zmiňovanou makroclonu k uvolnění clonového kroužku. Oboje Vám vyrobí zručný zámečník, případně lze spojovací kroužek vyrobit na koleně slepením dvou redukčních kroužků Cokin, makroclonu pak drobnou úpravou zadní krytky FD objektivu.

Výsledky jsou vskutku zajímavé, avšak neslibujte si od toho mnoho. Hloubka ostrosti jeden milimetr s nutností velkého zaclonění a pracovní vzdálenost 4cm činí tuto sestavu v terénu prakticky nepoužitelnou, v interiéru pak budete pravděpodobně řešit nedostatek světla. Makroposun je velice vhodnou pomůckou. I přes tyto překážky se mi podařilo pořídit pár pěkných záběrů. Jedním z mých koníčků je také mineralogie, dnes na vyčerpaných lokalitách nelze počítat s nálezy velkých krystalů, avšak s touto sestavou se mi otevřeli nové možnosti.

Ke stejnému měřítku lze též použít kombinaci objektivů 100/2.8 + 24/2.8 spolu s mezikroužkem, osobně však nemohu potvrdit.

EF 85/1.8 + 50/1.4

Proč nevyzkoušet všechny možnosti, které nám naše fotovýbava umožňuje? Spojení objektivů jsem provedl jako v předchozím případě, pouze jsem musel přidat redukční kroužek 58–52mm. Výsledné měřítko se pohybuje kolem necelých 2:1. Sestava bohužel vinětuje, podle zaostření musíme udělat výřez odpovídající 1.12× až 1.38× crop faktoru. Majitelé digitálních zrcadlovek nic nepoznají, dosažené zvětšení bude zhruba 2.5×.

Výsledky jsem nadšen. Výborná ostrost a přenos barev, mnohem lepší než kombinace s FD 200/4. Také komfort při fotografování se nedá srovnávat a to především díky jasnějšímu hledáčku. Konečně, v případě některých FD zrcadlovek disponujících nejdelším časem 2s, odpadne nutnost používání stopek.

Mezikroužek 15mm

Mezikroužky jsem používal na EOSu a zastávám názor, že od nich nelze očekávat mnoho, zejména od těch silnějších. S rostoucí šířkou klesá světelnost, zmenšuje se pracovní vzdálenost a také, což bylo pro mne nejvíce omezující, se zmenšuje rozsah, ve kterém je možné zaostřit. Proto jsem se zaměřil na slabší 15mm mezikroužek.

Výborných výsledků lze dosáhnout použitím tohoto mezikroužku spolu s objektivem FD 200/4, tuto sestavu jsem si velice oblíbil. Výsledné zvětšení sice nepřekračuje oblast close-up, ale velká pracovní vzdálenost v řádu několika desítek cm, plynulá změna měřítka a velký rozsah ostření umožňuje číhat na drobnější zvířectvo jako jsou např. ještěrky či fotografovat v botanických zahradách, aniž byste museli vstupovat do záhonků. Díky delšímu ohnisku a osmilamelové cloně lze snadno dosáhnout příjemného pozadí. Tuto sestavu lze také použít k portrétní fotografii.

FD 50/1.4 v reverzní poloze

Dosáhnout zobrazení v životní velikosti pouhým otočením „záklaďáku“ je slibná myšlenka. Praxe je však trochu jiná. První věc, která mne překvapila je prakticky nulový vliv ostřícího kroužku na změnu roviny zaostření. Zaostřovat se zkrátka musí pomocí změny vzdálenosti, u zoomů lze nepřímo změnou ohniska (jde vlastně o změnu měřítka). Kdo má makroposun nemusí se tím trápit, alespoň do té doby, než začne foukat vítr (fotí-li v přírodě). Dalším omezením je malá pracovní vzdálenost – zhruba 4cm. A konečně, nemohu se zbavit dojmu, že je obraz v rozích mírně deformovaný (u některých záběrů lze využít k zesílení malé hloubky ostrosti).

To jsou však pouze mé osobní dojmy, výsledná kvalita je slušná, tedy přesněji neliší se od použití v běžné poloze a pokud si necháme set vyrobit u šikovného soustružníka, získáme za pár stovek vstupenku do zajímavého světa detailů.

FD 28/2.8 v reverzní poloze

Tato sestava byla pro mne milým překvapením, nečekal jsem od tohoto objektivu mnoho. Na plné zaclonění jasně překonává reverzně použitou FD 50/1.4 na téže cloně, u které se už citelně projevuje zhoršení kresby. I v tomto případě je pracovní vzdálenost malá, avšak u 2× zvětšení přivírám jedno oko. Přece jen, dosažení tohoto měřítka není až tak samozřejmé jako v případě životní velikosti, kde je možností mnohem více. Pokud se pohybujete na poli statické makrofotografie, nelze než doporučit.

Závěr

Makrofotografií se zabývám již několik let, vyzkoušel jsem mnoho objektivů a pomůcek. V současné době používám především objektiv FD 200/4 na těle EOS 300, v případě větších měřítek spolu s předsádkou Nikon 4T. Po půl roce práce s touto sestavou jsem zjistil, že makroobjektiv 100/2.8 mi nepřináší o mnoho více, ba naopak, delší ohnisko mi velice vyhovuje. Samozřejmě je to čistě subjektivní názor, záleží na předmětu zájmu fotografa.

FD 200/4 je velice slušný objektiv s výbornou kresbou už na „plnou díru“, který lze s patřičnou redukcí používat na všech tělech, které měří s manuálními objektivy. To se samozřejmě týká všech FD objektivů. Tím se posouvají možnosti FD Canonu v oblasti makrofotografie i do světa dnešních AF přístrojů. Použití pevné padesátky jako předsádky rovněž. Určitou nevýhodou je nutnost použití speciální redukce k ovládání clony FD objektivů (včetně úplného otevření).