Praxe s digitální zrcadlovkou Canonem EOS 1D Mark II

Provedení

Přístroj padne výborně do ruky, oba gripy jsou vhodně vytvarovány a pogumovány, nekloužou a na povrchu těla nezůstávají stopy po nehtech jako u 20D/10D. Hmotnost těla dá při delším focení pěkně zabrat, ale jde si na ni zvyknout a výborně tlumí vibrace zrcátka. Zámek dvířek pro paměťové karty je lépe tvarován pro snadnější otevření v rukavicích. Konečně po otevření dvířek nedojde ke ztrátě neuložených fotografií – po zavření zápis pokračuje. Baterie je také na zámek. Zde mám jedinou poznámku – zámek na neoriginální baterii příliš nedrží a páčka se vyklápí a překáží, je nutno aplikovat třeba izolepu.

Vodotěsnost jsem zatím neměl možnost vyzkoušet, protože sám nerad moknu, ale věřím, že nějaký déšť ho nerozhází.

A ještě jedna stížnost na úvod – ke staršímu modelu 1D dodával Canon pásek přes ruku (jako bývá na videokamerách), u nového typu už je pásek jako volitelné příslušenství, samozřejmě za příplatek.

Snímač

Oproti prosumer zrcadlovkám má EOS 1D Mark II crop faktor „jen“ 1,3×, takže jsem přišel o milimetry u dlouhých skel. Ale paradoxně, i když fotím převážně sport, mi to nevadí a naopak už několikrát se mi hodilo kratší ohnisko u širokoúhlého objektivu. Crop 1,3× vidím tedy jako zajímavý kompromis. V některých sportovních situacích je ale nevýhodou menší hloubka ostrosti, při f2.8 a 200 mm je opravdu minimální.

Ovládání

Pokud jste nikdy neměli v ruce přístroj z jedničkové řady Canonu, tak vás ovládání ze začátku asi hodně překvapí a budete potřebovat manuál. Přístroj je koncipován tak, že je potřeba ho ovládat oběma rukama. Pro změnu režimu ostření, expozice, nastavení citlivosti a další, je nutno zmáčknout jedno až dvě tlačítka zároveň a k tomu točit jedním nebo druhým rollerem. Ze začátku se to zdá hodně kostrbaté, ale už za hodinu si zvyknete. Naopak oceníte to, že pro 99% funkcí není třeba chodit do menu. Výjimkou je ruční nastavení bílé, ale to je hned na první straně menu úplně nahoře, takže to tolik nevadí. Trochu horší je to s předsklopením zrcátka, které je schováno až v sekci Custom function.

Chod všech ovládacích prvků je vynikající – úplně nejlepší je spoušť, která je oproti nižším modelům výrazně jemnější a snáze se mačká aniž by hrozilo roztřesení přístroje. Ke spoušti mám přesto jednu drobnou výhradu – vertikální spoušť je citlivější než horizontální. Nevím, co vedlo vývojáře v Canonu k tomu, že použili dvě různé spouště místo jedné dvakrát, ale tento jev se objevuje od prvních modelů až doteď. Paradoxně mi ale ta citlivější vertikální spoušť vyhovuje o něco více.

Displej

1D Mark II má nový LCD displej s 230 000 pixely. Nárůst rozlišení je opravdu znát, displej je výrazně jemnější. Lépe se u něj koriguje jas – u 300D jsem měl problém, že i s jasem nastaveným na minimum byl LCD pořád jasnější než výsledná fotka.

Jestliže u nižších modelů toho Canon není schopen, tak 1D Mark II konečně umí zobrazit ISO trvale na horním stavovém displej i v hledáčku. Jen nechápu, proč během změny citlivosti její zobrazení z hledáčku zmizí.

Hledáček

Hledáček je oproti prosumer zrcadlovkám (snad s výjimkou Pentaxu) větší, výrazně jasnější a ostřejší. I když nedosahuje velikosti třeba toho v Nikonu F80, kvalitou je daleko před ním. Troufnu si tvrdit, že na matnici se dá spolehlivě zaostřit i bez pomocných klínů. Pokud by ovšem někomu chyběly, Canon nabízí možnost volby z 9 výměnných matnic. Hledáček má opravdové stoprocentní pokrytí, z 300D jsem byl zvyklý, že na fotce bude o pár procent víc než v hledáčku a často jsem toho využíval, to teď už nejde.

Očnice je větší a více vystouplá, ale přesto si při pravookém fotografování nosem rejdíte po displeji. Integrovaná je závěrka hledáčku.

Zvýraznění ostřicích bodů je zřetelně viditelné (dají se nastavit dvě úrovně jasu) a automaticky se přizpůsobuje jasu scény. Co mi ovšem trochu vadí je, že na rozdíl od např. 10D, kde jsou vidět tenké rámečky ostřících bodů, které se při namáčknutí rozsvítí červeně, tady žádné černé rámečky nejsou, matnice je téměř prázdná. Takže pokud mám vybraný nějaký z krajních bodů, tak ho nevidím až do okamžiku namáčknutí a špatně se jím trefuje. Křížových ostřících bodů je sice sedm, ale jsou umístěny v prostřední svislé řadě nad sebou. Nevím, proč nedal Canon alespoň po jednom křížovém bodu také na levou a pravou stranu, jako mají nejvyšší modely Nikonu.

Závěrka

Závěrka je hlasitá a to hodně. Je hlasitější než ta tolik kritizovaná u 20D, na druhou stranu zvuk je takový hezčí, neumím to popsat. V sekci Personal Function se dá sice nastavit tišší režim sklápění zrcátka (dolů se sklápí pomaleji), ale zvuk se pak změní v hrozné skřípavé vrzání, navíc ne o moc tišší. Pokud tedy hledáte přístroj do divadla nebo na koncerty vážné hudby, 1D není nic pro vás.

Blesk

Nevšiml jsem si zásadní změny při focení s E-TTL II. Expozice je asi o trochu vyváženější a stabilnější, ale pořád přetrvává stejný „problém“ jako na 300D – pro korektní expozici musím mít na blesku 550EX korekci +1 EV. Nový blesk 580EX se chová stejně. Oproti 550EX se sice nabíjí o něco rychleji a má lépe vyřešeno ovládání, ale nemyslím si, že je lepší o tolik, o kolik je dražší.

Výdrž baterií

Baterie je asi 3× tak velká jako baterie v 10D/D70 apod., zabírá celý vertikální grip a vydrží zhruba 1000 fotek – záleží na podmínkách, četnosti používání displeje apod. Mám odzkoušeno, že třeba Sigma 70–200 při kontinuálním ostření „žere“ poměrně dost. Nabíječka umí nabíjet dvě baterie zároveň, ale je hodně velká a neskladná. Pro focení v ateliéru se hodí síťový adaptér, který je v ceně.