2.1.5. Praktický návod pro vyvolání černobílého negativu
Vlastní volání filmu začíná nalitím vývojky do vývojnice a spuštěním stopek.
Nalití vývojky a překlápění
Konkrétní intenzita překlápění je jedna z věcí, která ovlivňuje výsledek volání podle vašich potřeb (zvýšení nebo snížení kontrastu), ale pro první volání se držte toho, co doporučuje výrobce. Přimlouvám se ale za nepřetržité překlápění prvních 30 sekund. Zajistíte tak dokonalé prolnutí vývojky do emulze. Vlastní překlopení není žádné šejkrování, prostě jenom otočte vývojnici dnem vzhůru a zpět.
Pokud se čas nachýlil, otevřeme vývojnici a vylijeme obsah do dřezu nebo vany.
Vylití vývojky
Nepátral jsem nikdy po tom, jak moc je tento postup ekologicky šetrný, ale doufám, že příliš neškodí.
No a dál už to pokračuje v rychlém sledu – teď je na řadě přerušovač.
Přerušení
Doba přerušení se neměří, obvykle je to cca půlminuta a pět-šest překlopení vývojnice.
Poslední chemikálií, která se lije do vývojnice, je ustalovač.
Ustalujeme |
Ustáleno |
Doba ustálení (obvykle do pěti minut) a koncentrace ustalovače se řídí podle doporučení výrobce. Teplota je pokud možno podobná jako u vývojky a prací vody. Pro zjištění koncentrace ustalovače nedoporučuji otvírat vývojnici po polovině doby a sledovat mizení závoje. Takto jsem si zkazil částečným osvícením dva filmy. Raději použiji čerstvý ustalovač dřív. Pokud pracujete s mírně vyčerpaným ustalovačem (a to by měla být spíš výjimka) raději minutu přidejte, čas ustálení ale nepřekračujte. Ustálení je chemická reakce, která musí doběhnout až do konce, ale dál už se nic neděje. Je možné hovořit o dobře „vypraném“ negativu, ale pojem „dobře ustálený“ je mírně zavádějící. Negativ je buď ustálen nebo ne. Pokud reakce nedoběhly tak jak měly (prozradí to mléčný závoj), je negativ možné doustálit následně. Nikdy jsem to nezkoušel, neměl by to být ale problém.
Předposledním krokem je vyprání negativu.
Takhle ne...
Tento krok je velice důležitý, protože pouze dokonale vypraný a usušený negativ nám v archivu vydrží desítky let beze změn. Praní je v zásadě možné buď pod tekoucí vodou, kdy se na dno vývojnice přivede hadičkou tekoucí čerstvá voda, nebo v uzavřené vývojnici klasickým překlápěním. Zcela nedostatečné je praní, kdy se otevřená vývojnice postaví přímo pod kohoutek a voda se pustí shora. Pokud Vás netrápí spotřeba vody a nehrozí kolísání teploty vody mimo rozmezí 18-22 stupňů Celsia, tak proti praní tekoucí vodou nemohou být žádné námitky. Přesto mě osobně přijde lepší způsob praní v uzavřené vývojnici, ve které cca 6x vyměním vodu (u důležitých negativů i destilovanou). Počet překlápění při tomto praní je vysoký, prostup zbytkových chemikálií do vody je velmi intenzivní a celková doba praní se pohybuje kolem šesti minut. Já používám postupně 50-60-70-80-90-100 překlopení. Vzrůstající počet volím kvůli tomu, aby se nižší koncentrace stihly ještě více naředit. Nejsem ale teoreticky schopen toto zdůvodnit, možná mě nějaký chemik opraví.
Poslední fázi (změkčovač, sušení a archivace negativu) bude věnována samostatná příští kapitola FotoŠkoly, protože tím, že jsme film úspěšně vyprali, ještě zdaleka není vyhráno a pokud chceme mít kvalitní archivní negativ, čeká nás ještě nesmírně důležitá finální fáze.
Hodnocení
Článek má 11 hodnocení, průměr je 1.6.
Komentáře
Díky Michal Holub
1) Autor článku předpokládá, že je naředěná vývojka na jedno použití?
2) Bylo by dobré zmínit filtraci vody pro praní, často z vodovodu vypadne vodní kámen atd.
3) Nemyslím, že je téma natolik obsáhle, že se to nedalo popsat najednou :?
Ale je hezké, že to děláte ;-)
Nesouhlasím ale s autorem, že by nasoukání svitků bylo nějak těžší než kinofilmu, mám spíš opačný dojem. Používám klasickou vývojnici Plasimat, s Jobo mám jen malou zkušenost, ale bylo to stejné. Svitek je asi o polovinu kratší, proto jde zasunout do cívky mnohem rychleji a snáz, zato někdy se mi stane, že se kinofilm zasekne a musím cívku otevřít a začít znova.
A ještě drobnost - domnívám se, že je vytahovač filmu úplně zbytečná investice, stačí potmě odstranit víčko z jedné strany kazety. A vylití vývojky odpadem je skutečně dosti neekologické, když už, tak by se to mělo hodně naředit, aspoň pustit zároveň vodu, pak by vypuštění snad nemělo tolik vadit.
Izidor
Peru tím způsobem, že do zavřeného tanku strčím hadičku z vodou a proplachuji cca 12 - 15 min.
je ovšem chválihodné, že o to má ještě někdo zájem :o) ta kvalita při dobře naexponovaném políčku je i s tím nejlepším digitálem zatím stále nesrovnatelná
- peclive zastrihnout ruzky (striham fous vic nez autor a lehce "dokulata")
- cista a sucha civka
- cisty a suchy ruce! ;-)
A potom jemne, jemne, jemne. A nez nasilim, tak se radsi kousek vratit (byt trocha mirneho nasili obcas naskodu neni).
Jen temer pokazde mam kazetu s filmem bez vycnivajiciho konce (pri rucnim previjeni v Praktice jsem jiz odhadl kdy mam prestat previjet, Canon EOS 300V mi vsak poskytne kazetu s nedostupnym koncem filmu) takze musim kazetu pracne rozmontovat. V labech na to maji vytahovak, mozna se da i koupit nebo udelat.
Za ekologicky skodlivejsi povazuji ustalovac, nebot obsahuje komplex stribra, tedy tezky kov.
Ilford píše na svých stránkách, že nejste-li velkovýrobce, můžete chemikálie vylévat normálně do odpadu. Měli se je ale hodně naředit (Ovšem odkazuje se na britské předpisy, třeba je to u nás jinak). Viz http://www.ilfordphoto.com/applications/page.asp?n=48
ktore z chemikalii sa kolko krat daju pouzit (vyvojka, prerusovac, ustalovac, zmacadlo)?
ked mam vyvojnicu, v ktorej sa da mechanizmom cievka otacat a zaroven mierne dvihat, tak to nahradi preklapanie?
kolko vyvojky musi byt vo vyvojnici?
ked budem skladovat vyvojnicu a dalsie v chladnicke, moze byt vo flasi pritomny vzduch?