FotoAparát.cz

Radek Jaroš patří ke světové himálajské horolezecké špičce. Leze zásadně bez kyslíkových přístrojů. Setkali jsme se na podzim v Kathmandu. Aniž bychom se před tím někdy potkali, dohodli jsme se hned na rozhovoru pro FotoAparát.cz. Naším společným jazykem jsou totiž fotografování a hory, i když to každý vidíme a děláme jinak. Z rozhovoru s Radkem Jarošem se dozvíte hodně o špičkovém horolezecví, o fotografování v extrémních podmínkách himálajských osmitisícovek, ale i o Radkovi samotném. Zároveň je rozhovor i pozvánkou na stánek FotoAparátu.cz na Interkameře v Praze 14.dubna v Průmyslovém paláci, kde Vám promítneme fotografie z Himálaje z výšek od 1000 až do 8845m.

Do Kathmandu jsem dorazil půlnočním letadlem Austrian Airlines. Cesta nočním městem plného vojenských hlídek byla trochu strašidelná. Ráno bylo zcela jasno a se svým Pentaxem 645, stativem a objektivy jsem vyrazil úzkými uličkami Thamelu najíst se do oblíbené čajovny. Pod deštníky na terase již seděli dva kluci ve slunečních brýlích. Právě se vrátili z úspěšného výstupu na osmitisícivku Shisha Pangma. Začali jsme se bavit o foťácích, fotografování v extrému, maoistech a jak se mění Nepál. „Já jsem Radek Jaroš“, představil se mi kluk v brýlích. Hloubal jsem rychle ve své paměti. Nějakého Jaroše – horolezce přece znám, ale ten je hodně dobrej. To asi bude on! V letadle jsem letěl s Jiřím Novákem, předsedou českého horolezeckého svazu. S tím jsem se seznámil při inspekci svých svitkových filmů na ruzyňském letišti… Teď vyrazím na snídani v miliónovém Kathmandu a sedím se slavným horolezcem se skalpem pěti osmitisícovek. Je fascinující, jak je svět vlastně malý. Dohodli jsme se, že uděláme rozhovor pro FotoAparát.cz, až se sejdeme v Česku. A k tomu došlo právě minulý týden v Praze.

Co považuješ za své největší horolezecké úspěchy?

V horolezectví je to jako v atletice. Někdo se specializuje na sprint. Já jsem na střední a dlouhé tratě. V 94-tém jsme se s Josefem Rakoncajem pokoušeli o Everest Nortonovým kuloárem. Nepodařilo se. Byl jsme úspěšný až v 98-ém Malloryho cestou z čínské strany. Do dneška na Everestu již stálo asi dva tisíce lidí. Bez kyslíku jej však zatím vylezlo pouhých osmdesát. V roce 2002 jsme vylezli třetí nejvyšší horu světa Kangchenjungu. V roce 2003 přibyl Broad Peak, loni Cho Oyu a Shisha Pangma. Výstup jihozápadní stěnou Shisha Pangmy byl vyhlášen Českým horolezeckým svazem za výstup roku 2004.

Co chystáš nového?

Letos v létě se chci pokusit o Nanga Parbat pravděpodobně Diamírskou stěnou, a pak znovu o K2 Česenovou cestou.

Proč lezeš na nejvyšší vrcholy?

Na tohle se mě ptá hodně lidí. Hillary na toto odpovídal: „Protože tam jsou“. Já jsem si musel také něco vymyslet. Moje oblíbená odpověď je, že tam nahoře jsou „pěkný baby“. V extrému u mne dochází k pocitu nádherného sepjetí s přírodou. Mnohem více se bojím na dálnici Praha – Brno než při výstupu ledovou himálajskou stěnou. V extrému se dějí někdy zvláštní věci. V nadmořské výšce 5000m je jen poloviční množství kyslíku, na osmi tisících již jen 30%. Člověk je tam „vymakovaný“ a mívá halucinace. Loni na Cho Oyo mi kluci tvrdili, že viděli, jak tam jede k vrcholu rolba a když šli dolů, jela prý s nima. Člověk zapomíná pít, jíst, obléknout se, natož fotografovat. Jen mi řekni, kolik jsi viděl fotograficky dobře vyfotografovaných panoramat z vrcholů. Lidé jsou rádi, že pořídí vrcholovku jako důkaz, že tam byli.

Co pro tebe znamená fotografování?

Fotky jsou pro mne důležité. Je to důležité i pro sponzory, bez kterých dnes vrcholné horolezectví nelze dělat. Ve fotografování se chci zlepšovat, začal jsem i s filmováním.