FotoAparát.cz

Recenze dvou pevných FD objektivů a jejich konfrontace se současným L-kovým zoomem. Pokud kroutíte hlavou, jak je možné srovnávat dvě neporovnatelné skupiny objektivů -- zoomy a pevná skla -- pak vezte, že to možné je. Nechal jsem se inspiravot mnoha diskuzními fotofóry, kde se podobné otázky probírají (až přiliš) často, a protože není nad vlastní zkušenost, rozhodl jsem se celou věc prozkoumat. Tak tedy, jak je na tom Canon? Jsou současná skla o tolik lepší, nebo si připlácíme pouze za pohodlí AF, USM a IS? Myslím, že odpověd zde najdou jak zarytí stoupenci starých, cenově dobře dostupných manuálních skel, tak i příznivci pokroku.

Technická data

V testu jsem se soustředil na dvě ohniska - 28 a 50mm. Za FD Canon jsem vybral běžně dostupné FD 28/2.8 a FD 50/1.4 new, za EF Canon, aby to bylo zajímavější, zoom 24-70/2.8L. Všechny snímky jsem pořídil na barevný negativ Fuji Superia 100, náhledy jsem pořídil na běžném filmovém scanneru. Test jsem také provedl analogovou cestou pořízením několika 30x40cm zvětšenin, výsledky se shodují se zde citovanými závěry.

Bokeh

Bokeh považuji osobně za velice důležitý parametr, u některých -- a já bych se ani nebál říci u mnoha -- snímků může hrát důležitější roli než ostrost, například u portrétů. Ikdyž objektiv nedává příliš ostré snímky, dojmu ostrosti lze docílit využitím vhodného osvětlení. Pokud však objektiv nedokáže vykreslit objekty mimo hloubku ostrosti dostatečně jemně, může takové pozadí odvádět od pozornosti a výrazně ubírat fotografii na působivosti.

Obecně vzato mají pevná skla příjemnější bokeh než zoomy, v našem případě to však příliš neplatí, FD 28/2.8 za L-kovým zoomem mírně pokulhává.