Fotografování kolibříků v tropickém lese

Nedostatek světla musíme však nutně nějak nahradit. Výkonnou možností jsou externí blesky. Čím vyšší směrné číslo, tím lépe. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že přitažlivých záběrů lze dosáhnout i bleskem vestavěným, ale obvykle je to pouze náhoda. Pro toho, kdo se zajímá o fotografování tropické přírody, je externí blesk nezbytností. Předem říkám, že fotografie vytvořená tímto způsoben přijde o svojí přirozenost, blesk je na každém snímku poznat. Rozhodně se, co se světelných podmínek týče, nejedná o idylické fotografování jako na prosluněných afrických pláních.

Pro udržení delších časů je vhodné použití monopodu. Klasický stativ v tomto případě nedoporučuji, proplétání se bujnou vegetací je dost náročné. Uložení objektivu na monopod je příjemné, často je čekání na vhodný záběr dlouhé. Nezapomenu na jednoho kolibříka, který na květinu u terasy hotelu přilétal po 20 – 40 minutách, aby u květu strávil pouze 5 až 10 sekund. Důležité je i udělat si pohodlí, porozhlédnout se, na co si mohu sednout. Protože kolibříky potkáte především v tropických oblastech, bude obtížným společníkem déšť, kdy jedinou bezpečnou ochranou je podvodní pouzdro. V nouzi dočasně poslouží i igelitová taška s otvory na vhodných místech (blesk a objektiv). V prosinci v Kostarice jsem svůj Canon EOS 300D tak vykoupal, že už jsem byl smířen s tím, že mu večer po nevyhnutelné smrti vykopu v pralese hrobeček. Avšak s nadějí, že si pořídím rychlejšího nástupce. Oproti tragickým předpokladům vše přežil a já si ho začal více vážit.

Krátké časy v temném pralese

A dostali jsme se k nejdůležitější kapitole. Rad, jak dostat na paměťovou kartu dobře naexponovaného kolibříka, je víc, ale žádná není vždy stoprocentní. Nejlepší je zkombinovat několik technik a stále pořizovat zkušební záběry. Je jednoduché bez rozmyslu použít výkonný externí blesk, ale záběry budou hodně nepřirozené. Pouze v kombinaci s expozičními hodnotami, které se co nejvíce blíží pořízení snímku bez použití blesku, bude výsledný záběr vypadat přirozeněji. Blesk je nutno používat pouze pro přisvícení kolibříka a ne pro prosvětlení i bujné vegetace za ním, tuto chybu můžete spatřit i na několika mých záběrech. Chybami se člověk učí a při poznávání obsluhy blesku se špatným manuálem (Sigma FF-500 DG Super) se učí ještě rychleji. Před použitím blesku při fotografování zvířat je nutné svoji fototechniku důkladně poznat. Netroufnu si zde popisovat základy práce s externím bleskem, vztah fotografické popředí, pozadí a případné nutné korekce, vím, že by to jiní udělali lépe. Nebudeme to tolik potřebovat.

Teorie navíc v temném pralese tak úplně neplatí. Světla je skutečně málo, výjimkou pro exponování bez blesku nejsou při cloně 5,6 ani časy okolo 1s. V tomto případě je nutné většinu práce přenechat na blesku v kombinaci s nastavením vyšší citlivosti ISO. Pokud máte zkušenosti s odstraňováním šumu pomocí tomu určených programů, nebojte se použít ISO 800 i ISO 1200.

Samotnou a ještě náročnější kapitolou je fotografování kolibříků v letu. Protože je to ptáček velice rychlý, je zmrazení jeho pohybu krátkým časem velice náročné. Přestože všechny výkonné externí blesky mají vysokorychlostní synchronizaci, je její použití velmi omezené. Pokud ji aplikujete (zkoušel jsem až 1/2000 s), dramaticky se sníží výkon blesku a jeho dosah značně poklesne. Nutné je se ke kolibříkovi co nejvíce přiblížit. K tomu naleznete příležitost u tzv. „pítek“, což je tropická obdoba našich krmítek. Jedná se o nádobky s nektarem, ze kterých kolibříci v letu nasávají. V tropických oblastech je často naleznete na terasách hotelů. Při přibližování kolibříků k pítku je nejvhodnější fotografovat je v letu. V těchto případech jsou navíc zvyklí na přítomnost lidí a lze použít objektiv s ohniskem 80 – 120 mm. Je možno manuálně zaostřit před pítko a čekat na přílet odvážného kolibříka. Jakmile se přiblíží, rychle exponovat několik záběrů.

Obecných pravidel pro fotografování sedícího kolibříka je několik. Zjistit si, jaké expoziční hodnoty by byly optimální pro pořízení dobrého záběru, a to i za cenu zvýšení citlivosti ISO. Do ISO 800 je to použitelné, u 400mm objektivu na monopodu udržíte až 1/100 s, clona bude stačit obvykle 5,6. Tyto hodnoty nastavit manuálně a teprve poté přemýšlet o použití blesku. Nejvíce se mi osvědčilo manuální nastavování blesku ve zlomcích (nejčastěji 1/2 maximálního výkonu), toto je však nutné v daných světelných podmínkách vyzkoušet.

Pokud externí blesk nemáte, nevěste hlavu, prezentovatelné fotografie kolibříků (a to i těch v letu) lze pořídit i s bleskem vestavěným. Jen toho „fotoodpadu“ bude podstatně více. Je důležité na fotoaparátu manuálně nastavit jeho nejkratší synchročas, což je nejkratší čas, při kterém je ještě odkrytý celý čip nebo filmové políčko a záblesk blesku jej celý osvětlí. U Canon EOS 300D je to 1/200 s, u konkurenčního Nikonu D70 tuším 1/250 s. Poté platí to, co bylo popsáno výše. Takto byly pořízeny fotografie kolibříků z Martiniku (dvě jsou prezentovány u článku). Vzhledem k tomu, že pozadí není v pralese nikde daleko, je důležité postavit se tak, aby za trpělivě sedícím kolibříkem bylo to nejméně rušivé. Když už musím blesk použít, ať si přisvítím pozadí, které nebude odpoutávat pozornost od nádherně barevného kolibříka. Pro „rozmazanější“ pozadí můžete použít mezikroužek. Jistě jsou i další možnosti a každý má plnou hlavu nápadů, ale bez světla je to obtížné. Ne nadarmo si fotografové přejí „dobré světlo“.