FotoAparát.cz

Existují dva francouzské departementy, kde i v zimních měsících, když u nás rtuť teploměru klesá pod bod mrazu, naleznete stále příjemných více jak 28°C. O jednom z nich, Martiniku, jsem psal minule. Nyní se podíváme na severně položený ostrov Guadeloupe. Stejně jako jeho ostrovní sousedé je vulkanického původu a v jeho centrálním pohoří najdete aktivní sopku.

Cestování po ostrově

Pokud se podíváte na mapu Malých Antil, ostrov Guadeloupe najdete v jejich centrální části. Tvarem připomíná rozevřená křídla motýla: v západní části hornatý a členitý Basse-Terre a ve východní Grande-Terre menší, s rovinatým terénem. Mezi těmito částmi poloostrova je úzká mořská úžina s mangrovy Riviére Salée (Slaná řeka), přes kterou vedou dva mosty. Ty se jednou za den na krátkou dobu zvednou, aby mohly proplout větší lodě. Je s podivem, že ačkoli jsou obě části ostrova tak blízko u sebe, každý je zcela jiný. Basse-Terre, s aktivní sopkou v centrálním pohoří, je spíše pro vyznavače aktivnější dovolené, pro nadšené turisty je tato část s kopci porostlými tropickým pralesem jako stvořená. Grande-Terre je na jižním pobřeží s mnoha hotelovými resorty spíše pro méně aktivní návštěvníky. Ve zbytku najdete zemědělské vesničky, do kterých noha evropského návštěvníka nevkročila.

Pointe-á-Pitre

Největším, ne však hlavním, městem ostrova je přístavní město Pointe-á-Pitre, které se nachází kousek od mořské úžiny spojující obě části ostrova. Město, které na první pohled připomíná jakékoli jiné francouzské, je dynamickým centrem Guadeloupu. Až při procházce úzkými uličkami v centru si ale uvědomíte, že jste v Karibiku. Mnoho prodejců tu pod modrým nebem a silným sluncem prodává místní tropické ovoce, ryby, bylinky nebo suvenýry.

Pro fotografování v ulicích města je vhodný širokoúhlý objektiv, aby se vám tam vešel celý krámek s tropickým ovocem a mohl se k němu zakomponovat i kousek města. Pro fotografování lidí je vhodnější koukat přes hledáček někam jinam, manuálně zaostřit na přibližnou vzdálenost fotografované osoby, nastavit expozici, a pak rychle na krátkou dobu překomponovat a stisknout spoušť. Pokud nemáte zrovna náladu fotografovanou osobu oslovit, vyhnete se tak případným problémům.

Velmi zajímavá je historka, jak přišlo město ke svému jménu. V roce 1654 přišel na ostrov holandský rybář Peter a dostal povolení usadit se blízko pevnosti Luis, která dodnes dominuje městu. Přestože okolo pevnosti žádná další stavení nebyla, začal rybář prodávat své úlovky. Místo, kde nabízel své ryby, se začalo nazývat Pointe-á-Peter (Petrův bod), z čehož časem vzniklo Pointe-á-Pitre. K jednomu malému krámku se přidali další prodejci a město bylo na světě. Pointe-á-Pitre je tepnou ostrova s mnoha obchody a trhy o víkendech. Najdete tu několik muzeí připomínajících jeho historii nebo dokumentujících práci umělců, kteří svá vrcholná díla vytvořili na Guadeloupu.

La Soufriére

V jižní části ostrova Basse-Terre najdete pohoří s Parc National de la Guadeloupe, jemuž dominuje nejvyšší bod ostrova - aktivní sopka La Soufriére (1467 m). Protože jsem do východního Karibiku vyrazil především za sopkami, moje první kroky vedou právě k úpatí La Soufriére. Výchozím bodem je na jih od kopce město Basse-Terre, které i když není největší, je hlavním městem ostrova. Odtud se přes Saint-Claude dostanete až k návštěvnickému centru Maison du Volcán, odkud už je to jenom kousek na svahy sopky. Guadeloupe má dobrou síť značených cest, proto pokud budete mít více času, můžete se vydat i k nedalekým vodopádům na Galleon River. My příliš času nemáme, proto stoupáme výš až k parkovišti Savane á Mulet (1142 m), odkud je za pěkného počasí sopka jako na dlani. Že se nejedná o sopku ani zdaleka vyhaslou, můžete na parkovišti doslova cítit všude okolo z blízkých fumarol. Fumaroly jsou sopečné exhalace, tj. výrony par a plynů, jejichž teplota činí 100 – 900°C (ojediněle i více). Sopka vybuchla mnohokrát, v posledních 100 letech ale pouze dvakrát, naposledy v letech 1976 a 1977. Její aktivita neměla na svědomí žádné životy a nezpůsobila materiální škody.

Ačkoli o několik stovek výškových metrů níže krásně svítilo slunce, tady prší, viditelnost je okolo 50 metrů a citelně se ochladilo. Vůbec nás to neodradilo, stoupáme k vrcholu a rozhodně nejsme sami. Na rozdíl od jiných karibských sopek je La Soufriére hojně navštěvovaná a občas je to tu jak na Václaváku, úzké cestičky navíc nestačí k tomu, abyste se mohli vyhnout. Když na několik minut přestane pršet a protrhají se mraky, je krásně vidět jižní pobřeží ostrova s krásně modrou hladinou. Vegetace je v těchto místech pouze v podobě tropických rostlin, žádné vzrostlé stromy tu nenajdete. Stoupání po kamenech je velice příkré, ale nenáročné, výjimkou nebyla ani skupina Francouzů, kteří šli nahoru v sandálech.