2.1.2. Fotíme černobíle, základní rozdíly oproti barevnému vidění

Tam, kde s černobílou fotografií můžete začít a mít jistotu, že výsledky budou okolím přijaty kladně, je portrétování rodiny a známých. V začátcích, kdy je každý temnokomorník plný pochyb o kvalitách své práce, je to velmi potřeba. Barevných momentek jsou všichni nasyceni a když se vám povede kvalitní černobílá zvětšenina, bývá podle mých zkušeností, přijata velmi kladně. Zatímco u krajiny se dočkáte i poznámek typu „hm, je to fajn, škoda, že to není barevné…“

Samozřejmě, že použití černobílé fotografie není jen v oblasti reportáže a portrétů. U jiných žánrů je potřeba pro kvalitní snímky získat „černobílé vidění“. Černobílé vidění se musí trénovat. Pokaždé, když jste v akci s černobílým materiálem, je potřeba se oprostit od běžných stereotypů. Nestačí jen dívat se na svět úhlem záběru a perspektivou svého objektivu jako u barevné fotografie, je potřeba si odbarvit vnímání. Dobrou pomůckou je například pohled přes tmavě červený filtr, někdy postačí přimhouřit oči (to nám nejlépe odhalí skutečný kontrast scény).

Sledování hladiny kontrastu snímané scény je velmi důležité. Příliš kontrastní motivy působí často na fotce nevyváženě až hrubě, malý kontrast způsobí většinou nevýrazný, málo zajímavý celkový dojem. Velikost kontrastu výsledného negativu můžeme dobře ovlivnit dobou volání a intenzitou pohybu, ale pouze za předpokladu, že byl celý film nasnímán za konstantních světelných podmínek. Pokud předpokládáme nekontrastní světelné podmínky pro celý negativ, je výhodné nastavit citlivost filmu o 1 stupeň vyšší a následně prodloužit dobu vyvolání (podle tabulek u filmu a vývojky). Zde je jeden příklad příliš kontrastní fotografie (i to někdy může být záměr, zde ale na chvilku vysvitlo slunce a to HP5+ pushovaná na ISO 800 nezvládla). Přestože by se výsledku dalo pomoci v temné komoře použitím měkčího papíru, rozhodně je lepší mít negativy kontrastně vyrovnané.

V černobílé fotografii víc než jinde hraje roli světlo a tvar stínů. Vnímání stínů je stejně důležité jako vnímání hlavního motivu, stíny mohou fotografii buď pozvednout nebo také „zazdít“. Typickým příkladem je focení lidí na slunci. Hluboké stíny pod obočím a nosem na černobílém materiálu (kde je většinou důležitá jemnost polotónů) fotku prakticky znehodnotí.

Vidění stínů je možné trénovat. Prostým nasvícením vejce lampičkou se dostáváme do jiného světa, kde nás nerozptylují barvy. Zkuste si toto klasické kompoziční cvičení, budete překvapeni, kolik různých možností skýtá. To, co vytváří dojem formy a hloubky, je především rozmístění tónů v obraze. Samozřejmě v plenéru je práce se světlem složitější, než pokud pracujeme v ateliéru, kde máme plnou kontrolu nad směrem i intenzitou světla.