Test digitální zrcadlovky Nikon D70 - II.díl (praxe)

Úvod ke II.dílu

V prvním díle jsem vás seznámil s technickými parametry, funkcemi, mechanickým provedením, ergonomií a dalšími parametry, nikoli však s praktickými ukázkami a zkušenostmi. Konkrétní fotografické výsledky a praktické postřehy jsem si nechal až do tohoto druhého dílu. Takže pojďme rovnou na zkušební testovací snímky.

Nastavení ISO a úroveň šumu

A začneme hned jedním z nejdůležitějších praktických parametrů každého digitálního fotoaparátu, kterým je vliv nastavení citlivosti čipu v jednotkách ISO na úroveň šumu ve výsledném obraze. Šum je nejvíce patrný především u nočních snímků a tak jsem pro tento test zvolil již tradiční testovací scénu městské ulice nasvícené žlutooranžovými výbojkami. Fotografováno bylo ze stativu Manfrotto 190DB. Celkový pohled na motiv je na obrázku č.2, ze kterého je patrné, že obsahuje jak světlé, tak i velmi tmavé části. Lampy vpravo u okraje nám poslouží zase jako zdroj bodového protisvětla. Pro první porovnání, jsem vybral 100% a neupravené výřezy z dobře exponované střední části snímku. Seřazené a popsané podle jednotlivých nastavení je můžete vidět na testovacím obrázku č.3.

Z tohoto srovnání na obrázku č.3 je zřejmé, že na dobře exponovaných partiích noční scény je obrazový šum téměř neviditelný a to dokonce až po nejvyšší hodnotu ISO 1600. To je vskutku vynikající výsledek ale pojďme se také podívat na jednolitou tmavou plochu, která je mimo rovinu zaostření a není dostatečně exponována, což je nejtěžší zkouškou úrovně šumu obecně. Tady nám ideálně poslouží tmavá zatažená noční obloha, jejíž výřezy při jednotlivých hodnotách ISO jsou na testovacím obrázku č.4. Pro lepší názornost a náročnost jsem do výřezů zahrnul i lampu veřejného osvětlení, jejíž světlo vytváří přechod od silného zdroje světla až do tmavého pozadí.

I v tomto případě je digitální šum na mimořádně nízké úrovni. Oproti snímku č.3 jsou sice již rozdíly mezi jednotlivými stupni patrné ale nárůst šumu je jen velmi mírný a pozvolný. Dokonce ani u takto náročného přechodu světla a tmy není ani u nejvyššího ISO 1600 šum nijak výrazný nebo rušivý a snímek by byl bez problémů použitelný i pro velkoformátový tisk. Navíc je ještě nutno vzít v úvahu, že testovací záběry byly pořízeny zoom objektivem AF DX Nikkor 18–70mm/f 3,4–4,5 G IF-ED s průměrnou světelností a bez použití funkce redukce šumu, jejíž aktivací by bylo možné kvalitu snímku ještě zvýšit. Za povšimnutí také stojí, že přestože jsou v obraze umístěny silné bodové zdroje světla, které jsou navíc v rizikové okrajové a rohové části snímku a přestože použitý objektiv má poměrně složitou optickou soustavu s 15 čočkami, tak se v obraze objevil pouze jediný odlesk, který navíc není nijak výrazný ani rušivý. Detail odlesku je opět na 100% výřezu z celkového záběru – viz obrázek č.5.

Objektiv AF DX Nikkor 18–70mm/f 3,5–4,5 G IF-ED

Podívejme se také podrobněji na již zmíněný objektiv AF DX Nikkor 18–70mm/f 3,4–4,5 G IF-ED se kterým je možno Nikon D70 zakoupit v cenově zvýhodněném setu. Technické parametry jsem již zmínil v prvním dílu a tak se na něj podívejme z praktického hlediska. Mechanicky je velmi slušně proveden, je tvořen kombinací kovu a kvalitního silného plastu. Ostřící kroužek je dokonale vytěsněn a bez sebemenší vůle. Zoomovací prstenec a vysouvací tubus s předním členem vykazují malou vůli ale v rámci kategorie na únosné úrovni. Chod obou prstenců je hladký a bezproblémový. Také dodávaná tvarovaná bajonetová sluneční clona se dá instalovat rychle a snadno. Dá se také nasadit obráceně, což je výhodné zejména s ohledem na přepravu, kdy nezabírá téměř žádné místo. Přitom i v této poloze lze v případě nutnosti rychlé reakce ovládat ostření i zoom. Za zmínku stojí také inovované provedení přední krytky, se kterou se dá dobře manipulovat i při nasazené sluneční cloně. Celkově má pak objektiv optimálně vyváženou velikost i váhu, velmi zdařilý moderní design a logické uspořádání a velikost prstenců zoomu a ostření, i umístění přepínače MA/M (ten však téměř není nutné používat, protože je možno manuálně doostřovat i když je objektiv přepnutý do režimu AF). Dobře padne do ruky. Vzhledem k tomu, že dle informací z obchodů se naprostá většina D70 prodává právě v tomto setu, tak všechny snímky v tomto testu jsou pořízeny právě tímto objektivem.

Už v úvodu testu v kapitole o ISO jsem na obrázku č.5 použil výřez z ukázkou reflexů při silném bodovém světle v záběru. Mnohem náročnější na reflexy je ale fotografování za slunečného dne, kdy je slunce přímo v záběru. Při takovéto kompozici se tvoří nejvíce reflexů a to zvláště při umístění slunce na okraj nebo dokonce do rohu snímku při snímání na výšku – tak jako je tomu u testovacího obrázku č.7.